Zvoní tradičnímu Mikuláši v Nizozemsku hrana?
Otto MertensLetošní oslavy příjezdu Sinterklaase doprovázel spor připomínající debatu, která se vedla v ČR nad zobrazením cikánů v Ladově Mikešovi. S nizozemským Mikulášem totiž přijíždějí i černí služebníčci — podle kritiků symboly diskriminace a připomínky doby otrokářství.
Každý rok v listopadu připlouvá ze Španělska do Nizozemska protějšek našeho Mikuláše — Sinterklaas — a spolu s ním houf pomocníků se začerněnými obličeji, černými kudrnatými parukami a na červeno obarvenými rty. Jedná se o Černé Petry (Zwarte Piet), kteří mají představovat rozpustilé a veselé postavy. Hodné děti odměňují sladkostmi a ty zlobivé si odvezou s sebou v pytlích zpět do Španělska. Alespoň tak tomu bylo i letos.
Příjezd Sinterklaase je především dětmi dlouho očekávanou a sledovanou událostí, kterou přenáší nizozemská média v přímém přenosu. Podle tradice spadající do začátku 19. století připlouvá postava v červeném hábitu, s bílými vousy a berlí na historickém parníku a vylodí se vždy v jiném městě. Poté se vydává potěšit děti do zbytku země. Ve většině nizozemských rodin je tato tradice oblíbenější a významnější událostí než Vánoce.
Ještě před několika lety nenapadlo nikoho v politicky velmi korektním Nizozemsku považovat tento svátek za rasistický a ponižující. V letošním roce se ale hlasy vnímající roli Černých Petrů jako nedůstojnou ozývaly na veřejnosti velmi významně.
Stejně tak si Quinsy Gario přihřívá svojí polívčičku a vkládá do Černého Petra symboliku svojí agendy.
Svého času protestovali zástupci původních obyvatel Ameriky proti uvedení opery Prodaná nevěsta, protože v ní vystupuje postava Indiána. Divím se, že ta opera už dávno není zakázaná už jen kvůli jménu - Prodaná nevěsta. Taková komercializace lidské bytosti, obchod se ženami, považte!