Na divadelní událost, která se hraje na Štvanici pod názvem Golem v prázdné vile, jsem šla z Klementina. Úmyslně, protože to jde člověk přes bývalé ghetto, Starým Městem pražským podél Vltavy a s myšlenkami na Gustava Meyrinka a Viléma Mrštíka a jeho Bestii triumfans si už dlouho předtím, než začne představení, může představovat Prahu přelomu 19. a 20. století.

Vidí, že v celém prostoru někdejšího židovského města stojí okázalé a velkolepé budovy. Kromě univerzitních budov jsou to paláce pro nová ministerstva nového státu, který tu vznikl po roce 1918.

Na území nejužšího židovského města člověk, který myslí na Golema, najednou vidí celé to turistické šmé, ty drahé košer restaurace, do nichž vstoupí a něco si dá snad jen izraelský milionář, který nemá ponětí o cenách v Evropě, ale právě, když je člověk nejvíc otráven a zrovna se cynicky směje nějakým falešným hebrejským nápisům, vyskočí na něj Staronová synagoga, jako by ho chtěla napomenout, aby se mírnil v odsudcích.

A tak se člověk mírní a jde po nábřeží dál kolem Obecního dvora, který je bůhvíproč úplně pustý a zarostlý lebedou, kolem funkcionalistického činžovního domu, kde má, to jsem nevěděla, pamětní desku Jindřich Honzl, kolem ministerstva průmyslu a obchodu, kam jsme před časem stěhovali paní ministryni školství, až k obrovité prázdné budově, na níž není poznat, čemu sloužila, a později se dozvím, že to byla nemocenská pojišťovna (a nechápu, proč tu tedy dál nesídlí, když mezitím zase vznikla).

Ještě předtím Na Františku je v zadním dvoře Národní galerie vidět sochy vystěhované ze Zbraslavi, mezi nimi i bronzový model Štursova sousoší pro Hlávkův most. Auta se noří do tunelu, který se oficiálně jmenuje Těšnovský, ale říká se mu Husákovo ticho.

Tak se dojde pražským Starým a Novým městem až k ostrovu Štvanice, kde každá pražská generace něco zažila (někteří se tu v dnes už zbořené porodnici i narodili), a ocitne se před vilou, která má na portále letopočet 1824. Tam se ten divadelní kus odehrává.

Úvodem nutno říci, že Golem tak, jak ho inscenují divadelníci sdružení pod názvem Tygr v tísni, je nejen divadelní inscenace, ale komplexní zážitek. Publikum přijde k vile, bývalé tančírně Růžodol, vstoupí dovnitř a ocitne se v Praze roku 1914, kdy Meyrinkův Golem vyšel.