10., 11., nebo 12. září. To jsou dle analytiků nejbližší termíny, kdy má, či lépe kdy může proběhnout vojenský úder na Sýrii. Záměr podniknout příslušnou operaci zaopakoval i po britském NE jak americký prezident Barack Obama, tak francouzský prezident François Hollande. Oba však chtějí ještě vyjednávat s dalšími zeměmi a získat mandát od svých parlamentů. Francouzské Národní shromáždění má o věci hlasovat nejdříve 9. září. Senátu USA a Sněmovně reprezentantů pak končí v příslušný den teprve prázdniny.

„Nejde o nějaké otálení (...) ale o součást kvalifikovaného rozhodovacího procesu. Stále vyhodnocujeme informace výzvědných služeb a předáváme je Kongresu. (...) (Odklad) nám dá též více času získat spojence a další podporu ve světě,“ řekl na jednání senátního Výboru pro zahraniční vztahy v úterý John Kerry, Obamův ministr zahraničí.

Podle kritiků zvoleného postupu využije odklad i režim syrského prezidenta Asada, který už nyní údajně přemísťuje sídla velitelských štábů, schovává důležitou bojovou techniku a rozváží na předpokládané cíle úderu politické vězně, aby tam sloužili jako lidské štíty. Podle obhájců postupu se ale Obama nevzdal doposud myšlenky získat alespoň tichý souhlas Ruska, případně mandát Rady bezpečnosti OSN.

Ruský prezident Vladimir Putin v úterním rozhovoru pro AP a Channel 1 účast své země nevyloučil. Uvedl ale, že trvá na jednoznačném důkazu, že Asadův režim použil chemické zbraně a právě na mandátu Rady bezpečnosti. Jakýkoliv úder provedený bez tohoto mandátu bude dle Putina „aktem agrese“.

O tématu se má na nejvyšší úrovni jednat i na summitu G-20. Ten je svolán na 5. a 6. září do Petrohradu.

Cíle a důsledky

V médiích souběžně pokračuje debata o dalších dvou otázkách, které se k úderu váží: o jeho plánovaném průběhu, cílech a důsledcích a o jeho legitimitě, resp. důkazech, jimiž je obhajován. Obama, Kerry a další američtí ministři stále opakují, že nepůjde o pozemní intervenci, natož o válku. Podle Obamových úterních slov má jít o „omezený a situaci přiměřený“ zásah, jehož primárním cílem je „snížit schopnost Asadova režimu používat chemické zbraně“ a zároveň jej o dalšího užití těchto prostředků „odradit“. Spolu s tím ale prezident upozornil, že chystaná vojenská operace zapadá do „širší strategie USA“ směřující k „posílení syrské opozice“ a „snahy o vytvoření podmínek pro nastolení míru a stability v regionu“.

Úder je pak též podle Obamy v souladu s americkým zájmem „zabránit rozšíření určitého typu zbraní mezi nestátní aktéry“, kteří by s jejich pomocí „mohli ohrozit spojence a přátele USA v regionu jako jsou Izrael, Jordánsko nebo Turecko“. Úder má konečně prospět i celému světu, neboť nečinnost by „za dané situace utvrdila řadu dalších aktérů v tom, že si z mezinárodních norem příliš dělat nemusí“ — a to prý včetně těch, které omezují šíření jaderných zbraní.

I analytikové z velkých agentur ale zároveň přiznávají, že USA a Francie sledují také jen-sobě-prospěšné zájmy — chtějí posílit vlastní vliv a vliv svých spojeneckých, resp. klientských režimů v regionu, oslabit Írán, a navíc ukázat režimu v Teheránu, co by následovalo, kdyby chtěl skutečně vyvíjet vlastní jadernou zbraň.

Jeden z výkladu dále hovoří o záměru zlikvidovat syrskou protileteckou obranu, což má v budoucnu usnadnit úder Izraele na jaderná zařízení právě v Íránu. Jiný spojuje operaci s kontrolou těžby ropy a výstavbou plynovodů v oblasti.

Důslední kritikové pak ještě mluví o rizicích rozšíření války za syrské hranice, posílení káidistických struktur v zemi, vytvoření dalšího právně sporného precedensu ohledně použití síly a destabilizaci regionu celkově.

Debata o důkazech

V otázce inkriminovaných důkazů se za poslední dny mnoho nezměnilo. Obama, jeho ministři i prezident Hollande tvrdí, že je chemický útok ze strany syrského režimu nezvratně prokázán. Putin se ale nechal slyšet, že stále není ani vyjasněno, zda „šlo o útok skutečnými chemickými zbraněmi, nebo jen o použití nějaké chemické látky“; natož že by byl usvědčen původce.

Syrský prezident Asad označuje akci za „provokaci opozice“ a v sobotním exkluzivním rozhovoru pro francouzský pravicový list Le Figaro uvedl, že ten, kdo ho obviňuje, musí podat důkazy. Sám ovšem svoje tvrzení také nepodložil.

Ian Black z Guardianu v úterý srovnal soubory informací, které k tématu zveřejnily britské, francouzské a americké rozvědky. Američané podle nich zakládají své přesvědčení na zprávách o náladách uvnitř režimu, na odposlechnutém hovoru potvrzujícím původce útoku a na informacích získaných pomocí družic. Francouzi vycházejí čistě ze zpráv svých rozvědčíků. Britové se pak krom špionážních zjištění odkazují na experty a otevřené zdroje, které dokládají, že povstalci útok v příslušném čase a na příslušném místě spáchat nemohli.

Žádný nezvratný a stoprocentní důkaz však žádná ze služeb dosud nezveřejnila.

Ani francouzská, ani americká veřejnost úder na Sýrii nepodporují. V USA se podle dat zveřejněných televizí ABC a listem Washington Post v úterý proti útoku staví 60 procent oslovených. Ve Francii jsou to dle BVA ještě o čtyři procenta více.

Další informace:

The Guardian Syria crisis - live updates

The Guardian Syria intervention plan fueled by oil interests, not chemical weapon concern

France 24 French MPs debate Syria military action

Al-Džazíra US politicians weigh intervention in Syria

Al-Džazíra Striking Syria: Illegal, Immoral, and Dangerous

IPS Voices from Damascus: Only 'Peaceful Solution' Can Save Syria

Novite.com Putin Doesn’t Rule Out Supporting Strike on Syria