Prostě elita

Lukáš Jelínek

Senát již podruhé odmítl kandidaturu Jana Sváčka, který je mimo jiné prestižním hostem vybrané společnosti Lions clubu, na ústavního soudce. Miloš Zeman, který ho navrhl, tak musel spolknout už druhou hořkou parlamentní pilulku během jednoho měsíce.

Kdo nedostal pozvánku do Lions clubu, jako by nebyl. Je hloupá pomluva, že jde o partu salónních pravičáků či dokonce arogantních snobů. Naopak pomáhá: od prezidenta republiky víme, že byl založen v USA na podporu dětí, které jsou buď slepé, nebo trpí závažnými vadami zraku.

Miloš Zeman tam stihne skočit za rok dvakrát, třikrát. Jenom nešťastnou náhodou se sekretářem klubu stal lékař-podnikatel Jaroslav Barták, který momentálně sedí, protože se ke svým sekretářkám choval jako prase. Prestižním hostem vybrané společnosti je i Jan Sváček, pravidelný kandidát na ústavního soudce.

Skoro nic zajímavějšího mi ze středeční řeči prezidenta v Senátu v hlavě nezůstalo. Slíbil sice vyvrátit nepravdy šířené o doktoru Sváčkovi, zůstal ale nakonec jen u toho, že se za nominanta přimlouvá Soudcovská unie, předseda Ústavního soudu a nejvyšší státní zástupce. Proti jsou předsedové Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu, to ale hlavu státu nezviklalo, protože se jí nelíbil poslední verdikt jednoho se senátů NS.

Zeman také naznačil, že si nechal Sváčka proklepnout. Předpokládejme, že nikoli prostřednictvím BIS či ABL, nýbrž svého kancléře Mynáře, univerzálního odborníka všech oborů, ústavní právo nevyjímaje.

Soudce Sváček musí být nenahraditelný, když k němu lnou hned dva opo-prezidenti. A spolu s nimi stálice politicko-byznysové scény jako Tomáš Hrdlička či Pavel Němec. O tom, že pan doktor je muž pevných zásad, mnohé vypovědělo jeho vytrvalé zatloukání vztahu k šedé eminenci Hrdličkovi i koketování s předlistopadovou KSČ.

Prý je skvělým organizátorem a administrátorem. Lepším už může být jen někdejší místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera, proslavený výrokem o úkroku spravedlnosti před stabilitou vlády.

Miloš Zeman o ideálním profilu muže, kterého Senátu doporučil i přesto, že už jednou odešel s nepořízenou, evidentně nepochyboval. Se senátory to přece umí… Sváček ale obdržel jen 30 hlasů ze 75. Takový debakl čekal jen málokdo.

Došla členům horní komory záludnost této nominace? Nebo chtěli ukázat, že je prezident nemá na krátkém vodítku, jak se dosud domnívali někteří novináři? Buď jak buď, obstáli. Protože zatím Zeman navrhoval solidní kandidáty do Ústavního soudu, všichni — s výjimkou Miloslava Výborného — prošli. Tah nezastupitelným Sváčkem byl ale prohlédnut. Snad už jej prezident nezopakuje.

Již druhou hořkou parlamentní pilulku tak musel Miloš Zeman spolknout během jednoho měsíce. První přišla ze Sněmovny. Jakkoli se prezident přimlouval za Rusnokovu překlenovací vládu a za spojení sněmovních voleb s květnovými volbami do Evropského parlamentu, poslanci Rusnokovi důvěru nedali, raději se rozpustili a volební termín přiblížili.

Senátoři nezůstali pozadu. Možná ne všichni navštívili Lions club, ale svoji hrdost mají a názory ze dne na den nemění (i když možná ti, co dřív pro Sváčka hlasovali a nyní nikoli, ano).

Vlastně ještě jedna podstatná informace od prezidenta zazněla. Když se pokoušel vyvrátit mnou druhdy zformulované podezření, že po případném schválení Sváčka pošle příště do Senátu Zdeňka Koudelku, kterého také kdysi tlačil Václav Klaus. Takže prý ne, Koudelka, SK Chvojkovice-Brod, nebude, poněvadž se tento Zemanův přítel podílel na amnestii.

Konečně z prezidentských úst oficiálně zaznělo jméno aspoň jednoho ze spoluautorů novoroční Klausovy vylomeniny. Vše by snad mohlo zvrátit jen pátrání Sherlocka Mynáře, jež by prokázalo Koudelkovu nevinu, případně neexistenci amnestie.

Ústavní soud tak neztratí ani ň z pověsti velmi solidní a obdivuhodně personálně složené instituce. Ale marná sláva, skutečnou elitu budeme muset dál závistivě tušit výhradně za zdí uzavřené společnosti Lions clubu.

    Diskuse (1 příspěvek)
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    August 22, 2013 v 11.42
    Pan Zeman nám vykreslil svou naivní provincionalitu
    se kterou profiluje svou levicovost. Za jeho upřímnost si zasluhuje poděkování. Za to první therapeutický soucit - vstřícně pomocnou, přísnou ruku.