Země Latinské Ameriky se v globálních médiích objevují nejčastěji v souvislosti s násilím nebo nějakou katastrofu. Požár v nočním klubu, zemětřesení, války s drogovými kartely; to je oblíbený obraz Latinské Ameriky nejen u nás. Existuje však země, jež se do zorného pole novinářů dostává zcela jinými tématy. Má tři miliony obyvatel a leží mezi na první pohled mnohem významnějšími hráči, Brazílií a Argentinou.

Naposledy to bylo díky prvnímu sezdanému páru stejného pohlaví v hlavním městě Montevideo. Uruguay je druhá země Jižní Ameriky a jedna z několika na světě, jež zrovnoprávnila sňatky homosexuálů s heterosexuálními. Jen o několik dní předtím prolétlo agenturami, že uruguayští poslanci schválili legalizaci pěstování a prodeje marihuany.

Obojí je ale pouze vrchol ledovce. Uruguay v posledních letech přijala nejotevřenější interrupční zákony v regionu, zakázala kouření na veřejnosti a začala masivně podporovat obnovitelné zdroje. Podle Indexu vnímání korupce, který každoročně zveřejňuje Transparency International, je jednoznačně nejméně zkorumpovanou zemí v celé Latinské Americe; a v indexu ční mimochodem vysoko i nad ČR. Uruguay je dnes, alespoň v oblasti legislativy a míry politické kultury, latinskoamerický premiant.

Nebylo tomu tak vždycky. Země začínala svou nejnovější historii na podobně temných základech jako její sousedé. Prošla krvavou diktaturou a bojem s komunistickými guerillami. Tvrdě ji zasáhla dlouhá léta brazilské hyperinflace a ještě hůř argentinský bankrot. Tak jako sousední Paraguay byla ovládána pravicovými stranami s minulostí sahající až k diktatuře, které se střídaly u moci.

Razantní změna přišla až v roce 2004. Volby vyhrála Frente Amplio („Široká fronta“), koalice levicových a středových stran bez napojení na tradiční politické síly, které řídily zemi po dvacet let. A prezidentem se stal Tabaré Vázquez.

Vázquez navázal na program mimořádně populárního brazilského prezidenta Luly a podobně jako jeho slavnějšímu protějšku se mu podařilo během několika let značně snížit chudobu. Vláda Široké fronty však šla ještě dále, směrem k dramaticky liberální legislativě a rozšiřování osobních práv. Vázquez se zasadil o nová pravidla na ochranu zaměstnanců, o přijetí zákonů proti diskriminaci na základě pohlaví a sexuální orientace nebo také o prozkoumání zločinů z časů diktatury.

Právě kvůli nevídaným změnám z dob administrativy prvního levicového prezidenta se jeho nástupcem mohl stát José Mijuca, otevřený ateista, striktní vegetarián a také muž, kterému se přezdívá „nejchudší prezident světa“. Mijuca odevzdává 90 procent svého platu na sociální programy a žije na malé farmě. A zatím se ukazuje jako ještě radikálnější, než byl sám Vázquez; například na rozdíl od předchůdce nevetoval interrupční zákony.

Přerod Uruguaye z chaosu vojenské junty do podoby moderního státu s mimořádně tolerantní společností se zkrátka vyplatí sledovat. Nejen jako inspiraci pro sousedy, ale i pro Českou republiku ... třeba i proto, že tato nepříliš bohatá řídce zalidněná země na druhém konci světa je podle všech ukazatelů o tolik méně zkorumpovanější a politicky zahnilejší než naše vlast.