Český člověk může prospívat pouze za velkých dějových zvratů a naši čelní politici to vědí. Nic menšího než soud dvacetiletí, vítězství hradní kanceláře v oblastní šachové lize, vzpoura představitelů tzv. kulturní fronty a melancholický výraz Jana Fischera, protože mu asi zase seberou ty peníze, co měl na dluh, nám proto nelze předkládat. Naše mladá demokracie se dál přiblížuje standardům na pacifických atolech. A Ireně Obermannové vyšly Dopisy Kafkovi.

Pro lepší srovnání, čím se zaobírají Evropané jinde, se vypravuji na krátkou návštěvu Bavorska, pro nějž jsou typické kožená kaťata, buřty, nemístný pořádek a fakt, že nás nejspíš všechny živí. Po dějových obloucích pátrám nejprve v denním tisku.

Víkendové vydání Süddeutsche Zeitung, symbolu nejvyšší žurnalistiky, je tlusté jako telefonní seznam. Titulní strana nabízí téma „šéf podniku XY by si měl držet klobouk, protože mu vymění cirka dva lidi v dozorčí radě“. Otvírák? Tohle?