Český člověk může prospívat pouze za velkých dějových zvratů a naši čelní politici to vědí. Nic menšího než soud dvacetiletí, vítězství hradní kanceláře v oblastní šachové lize, vzpoura představitelů tzv. kulturní fronty a melancholický výraz Jana Fischera, protože mu asi zase seberou ty peníze, co měl na dluh, nám proto nelze předkládat. Naše mladá demokracie se dál přiblížuje standardům na pacifických atolech. A Ireně Obermannové vyšly Dopisy Kafkovi.

Pro lepší srovnání, čím se zaobírají Evropané jinde, se vypravuji na krátkou návštěvu Bavorska, pro nějž jsou typické kožená kaťata, buřty, nemístný pořádek a fakt, že nás nejspíš všechny živí. Po dějových obloucích pátrám nejprve v denním tisku.

Víkendové vydání Süddeutsche Zeitung, symbolu nejvyšší žurnalistiky, je tlusté jako telefonní seznam. Titulní strana nabízí téma „šéf podniku XY by si měl držet klobouk, protože mu vymění cirka dva lidi v dozorčí radě“. Otvírák? Tohle?

Hledám klíčová slova jako sex škandál, obchod s weisse fleisch nebo kein doktorát a grosse humbuk. Z textu ovšem vychází, že firma pouze neprosperuje. Pátrám dál. Slibný titulek Deutschland ist kaput přináší informaci o stavu německých dálnic. Asi jsou víc zaprášené než jindy, napadá mě. Zbytek novin rozebírá teplotní rekordy, umění, ale venkoncem nic, co by se u nás dostalo na houmpejdž ídnesu.

Následujícího dne vidím na titulce téhož deníku portrét sveřepě se tvářícího muže. Protože je mi od pohledu nesympatický a kolem krku má ošklivou šálu, domnívám se, že jde o vrcholného politika. Protože téhož pána vidím i na stránkách německého bulváru, musí to být velká věc.

Jedná se o prezidenta FC Bayern Mnichov — čili sportovního pohlavára, to známe, tak se předveďte — který si ulil na švýcarské konto nějaké kapříky. Pan fotbalový prezident bude podle novin veřejně popotahován za to, že místo 3,5 milionu eur na daních poslal bernímu amtu pro sicher milionů deset, ale až 14 dní potom, co si úředník ráčil všimnout, že tento schmutzig unterwasserman daň nezaplatil. Pro hanebné dvoutýdenní obcházení zákona s teatrálním pokusem o nápravu proto nebude vzat na milost.

Frustrována se obracím k místním a říkám, že mě zajímá, co se jim tam děje, ale prosím pěkně něco opravdu šokantního. U stolu se rozhostí ticho. Známí žvýkají flammkuchen, hranatou pizzu, na jejímž obložení je znát, že se nacházíme v prosperujícím kraji. Je na ní totiž úplně všechno, něco i dvakrát.

Známému po chvíli přemýšlení svitne a s vítězným výrazem mi sdělí, že ho už pěkně dlouho štve, jak mají v Bavořích stabilní vládu. No ne, ta CSU je tady už asi od druhé války, doplňuje, když vidí, že se nechytám. Pokusím se mu projevit soucit. Nahodile vybírám obvyklá problematická témata, ale ne, nezaměstnanost tady neznamená nic zásadního, rasismus, to nevím, asi tak normálně, Mnichov je vlastně hrozně bezpečné město, a ty volby v září, no ty zas vyhraje CSU.

Odcházím od stolu přesvědčena, že v zemi bez průšvihů se nedá žít. Už za Regensburkem ladíme Radiožurnál, moje srdce letí vstříc tisíci aférám eskalujícím po minutách. Konečně můžu každý den za zvýšeného tlaku redefinovat své občanské postoje a testovat hranice odolnosti vůči praktickým vtipům na téma Jak Mirka nebude ani náhodou premiérkou.

Vrchol událostí přichází symetricky ve středu. Nejbezpečnější soudní proces s těkavým padouchem dr. Rathem je zabezpečený natolik, že do soudní síně pronikne i státní zástupce, ale až poté, co se přestane ochrance prokazovat průkazkou do knihovny. Vyjadřování nedůvěry vládě Jiřího Rusnoka trvá až do pozdních večerních hodin, přičemž na téma Masaryk pohovoří stalinista, o cizích elementech v zemi rasista, o síle slova a pravdy kokainista a o čemkoliv neomezeně dlouho Jiří Paroubek.

Prezident Zeman nakonec spustí nad představením oponu s tím, že je vlastně jedno, jak to dopadlo, protože to zase udělá po svém. Svítá nám naděje, že v novém demokratickém pořádku bude možné zcela eliminovat volby. Anebo nám ty volby na podzim dovolí, ale jenom když si před spaním všichni vyčistíme zuby.

Bohuslav Sobotka skončil jako letní diskotéka, informované zdroje na Facebooku, které se trefí spolehlivě vždycky už napodruhé, naznačují, že nám brzo zavřou Miroslava Kalouska.

Nikam odsud nejedu!