Lucembursko, resp. tamní média a zájemci o veřejné dění žijí už několik týdnů podobným skandálem, jaký propukl v červnu u nás. Na počátku stály odposlechy a podivné praktiky tajných služeb, na konci potom demise premiéra i celé vlády. Jean-Claude Juncker, jenž vedl lucemburské vládní koalice nepřetržitě od roku 1995, rezignoval pod nátlakem parlamentu 11. července.

„Neměl jsem jinou volbu. Jasná většina poslanců si přála předčasné volby,“ uvedl Juncker ve středu po sedmihodinové schůzi sněmovny.

První náznaky skandálu se v lucemburských médiích objevily loni v listopadu. Jeden z týdeníků tehdy otiskl přepis odposlouchaného pět let starého rozhovoru mezi Junckerem a Marcem Millem, tehdejším ředitelem lucemburské tajné služby SREL. Z konverzace bylo zjevné, že SREL tajně nahrávala telefonáty velkovévody Jindřicha — formální hlavy státu —, neboť ho podezřívala z až příliš blízkých styků s britskou rozvědkou MI6.

Poslanci po tomto odhalení zřídili vyšetřovací komisi, jež měla prověřit okolnosti vzniku nahrávky a pravdivost, resp. závažnost jejího obsahu. Komise přitom odhalila slovy zpravodajů AFP „celou horu špíny“. Podle závěrečné zprávy z vyšetřování, o níž poslanci debatovali právě tuto středu, vedla SREL na 13 tisíc tajných složek s informacemi o předních politicích a podnikatelích, přičemž ty nejvýznamnější z nich i odposlouchávala, prováděla průmyslovou špionáž a zpronevěřovala státní peníze, když kšeftovala se služebními vozy.

Junckera samotného komise obvinila z toho, že službu „nedostatečně kontroloval“ a že „opomíjel sdělovat důležité skutečnosti parlamentním organům“; nikoliv ale z porušení zákona.

Lucemburské vyšetřování neprokázalo, že by SREL činila něco z popsaného na politickou objednávku či po intervenci nějakých premiérovi blízkých osob. Poslanci opozice i koaličních socialistů ovšem naznali, že je zapotřebí, aby premiér nesl politickou odpovědnost; SREL totiž spadá právě pod jeho úřad. Pod hrozbou vyslovení nedůvěry — aktu, jejž Lucembursko nezažilo od roku 1848 — tak Juncker nakonec slíbil demisi.

A dál?

Pozorovatelé nyní očekávají, že lucemburský velkovévoda demisi přijme a parlament rozpustí. Junckerův kabinet pak bude vládnout dál s omezenými pravomocemi, a to až do předčasných voleb. Ty by se měly konat do tří měsíců, tedy v říjnu.

Volby by podle všech indicií měla vyhrát zase Junckerova Křesťanskosociální lidová strana, která sestavovala téměř všechny vlády za posledních 68 let. Koalici bude moci uzavřít buď opět se socialisty, kteří končí obvykle druzí, nebo s liberály, či se zelenými. Několik poslanců v jednokomorovém 60místném parlamentu získají nejspíše opět euroskeptici a dva či jednoho strana Levice.

Budoucnost samotného Jeana-Clauda Junckera je jasná méně. Nyní 58letý premiér chce podle vlastních slov zůstat určitě v politice, dosud však neřekl, jestli se bude ucházet i o vedení vlády. Výborný řečník, jenž si dle DPA libuje v suchém humoru a váhání novinářů, zda-li brát jeho výroky vážně, či ironicky, může zamířit i do struktur EU. V letech 2005 až 2013 ostatně vedl tzv. Euroskupinu — orgán sdružující ministry financí zemí eurozóny.

„Když to mám vzít z té lepší stránky (...) stávám se nyní svobodným člověkem a můžu otevřeně říkat to, co si myslím. Nebojte se, že o mně neuslyšíte,“ cituje Junckera EU Observer, belgický zpravodajský web věnující se dění v Evropské unii.

Další informace:

BBC News Luxembourg PM Juncker to resign over spy scandal

AFP Luxembourg's PM Juncker to resign over spy scandal

Reuters Luxembourg spying scandal breaks Juncker government

Wort.lu Juncker not ready to throw in the towel

Wort.lu Juncker to ask Grand Duke for re-elections