Lucembursko, resp. tamní média a zájemci o veřejné dění žijí už několik týdnů podobným skandálem, jaký propukl v červnu u nás. Na počátku stály odposlechy a podivné praktiky tajných služeb, na konci potom demise premiéra i celé vlády. Jean-Claude Juncker, jenž vedl lucemburské vládní koalice nepřetržitě od roku 1995, rezignoval pod nátlakem parlamentu 11. července.

„Neměl jsem jinou volbu. Jasná většina poslanců si přála předčasné volby,“ uvedl Juncker ve středu po sedmihodinové schůzi sněmovny.

První náznaky skandálu se v lucemburských médiích objevily loni v listopadu. Jeden z týdeníků tehdy otiskl přepis odposlouchaného pět let starého rozhovoru mezi Junckerem a Marcem Millem, tehdejším ředitelem lucemburské tajné služby SREL. Z konverzace bylo zjevné, že SREL tajně nahrávala telefonáty velkovévody Jindřicha — formální hlavy státu —, neboť ho podezřívala z až příliš blízkých styků s britskou rozvědkou MI6.

Poslanci po tomto odhalení zřídili vyšetřovací komisi, jež měla prověřit okolnosti vzniku nahrávky a pravdivost, resp. závažnost jejího obsahu. Komise přitom odhalila slovy zpravodajů AFP „celou horu špíny“. Podle závěrečné zprávy z vyšetřování, o níž poslanci debatovali právě tuto středu, vedla SREL na 13 tisíc tajných složek s informacemi o předních politicích a podnikatelích, přičemž ty nejvýznamnější z nich i odposlouchávala, prováděla průmyslovou špionáž a zpronevěřovala státní peníze, když kšeftovala se služebními vozy.

Junckera samotného komise obvinila z toho, že službu „nedostatečně kontroloval“ a že „opomíjel sdělovat důležité skutečnosti parlamentním organům“; nikoliv ale z porušení zákona.