Těžko co dodat k vládnímu skandálu a speciálně k situaci Petra Nečase. Snad jen tolik, že ve své knize Mráz přichází z Hradu ( vyšla 2012) píše Michal Viewegh o paní Nagyové v podstatě to, co nyní vyšlo najevo z policejního vyšetřování. Stejně v této beletrii píše i to, jak dalekosáhle zasahuje do celé společnosti svými prsty muž jménem Roman Janoušek, pravděpodobně bezcitný násilník a gauner, považující se za nadčlověka nebo co. Té knížky se prodal poměrně slušný náklad a nic — to je zvláštní zpráva o tom, jakou váhu má v naší veřejnosti psané slovo, i takové, které vydá oblíbený a náruživě čtený miláček publika. Jasně, ta knížka nemá žádnou velkou hloubku, ale upozorňuje na ubožáctví „majitelů ctnosti“. Pokud Petr Nečas nevěděl o ředitelce svého úřadu to, co Michal Viewegh, pak se prostě musel zbláznit.

Pokud jde o špatnou práci médií, dovolím si připomenout, že poté, co řecká vláda vypnula rozhlas i televizi, žádný z našich sdělovacích prostředků veřejnosti nevysvětlil, v čem je rozdíl mezi státním a veřejnoprávním rozhlasem a televizí (který ministr Martin Kuba evidentně nezná). Český rozhlas a televize, ať už si o nich myslíme cokoli, nejsou státní, protože nejsou financovány ze státního rozpočtu. Na jejich provoz a program se skládají plátci koncesionářských poplatků. Vládnout nad rozhlasem usiloval ministr Kuba, když se k žádosti o projednání novely Zákona o rozhlasovém vysílání ve sněmovně (protože přidělení čtvrté celoplošné frekvence na VKV, kterou rozhlas kdysi přenechal vysílání BBC a teď by ji potřeboval pro plnohodnotné vysílání stanice mluveného slova, musí být zakotveno v zákoně), vyjádřil zamítavě s tím, že o  programu, rozpočtu a vysílacích frekvencích Českého rozhlasu by měla rozhodovat vláda a přidělení frekvence by ohrozilo konkurenční prostředí v neprospěch soukromých vysílatelů.

Teprve později mi došlo, že ona česká BBC Radiocom (dnes vlastněná Michalem Fleischmannem a společnosti Lagarde), s níž společně vysílalo veřejnoprávní Rádio Česko, pravděpodobně lobbuje u politiků dříve a lépe než Český rozhlas a tu stanici mluveného slova chce provozovat soukromě. Pod tíhou obav ministra obchodu a průmyslu o konkurenční prostředí jsem si našla statistiku ( z roku 2011), z níž vyplývá, jaký podíl na rozhlasovém trhu v evropských zemích mají soukromé a veřejnoprávní rozhlasové stanice. Zde je výsledek (z roku 2008, ale dnes to není jiné).

1. Rakousko  78 %

2. Dánsko  71 %

3. Švýcarsko  68,1 %

7. Německo  55,1 %

9. Velká Británie54,7  %