Obce mají díky novému zákonu možnost regulovat nebo dokonce zakázat provozování hazardních her. Některé toho využívají, někde se rozpoutal politický boj o to, zda tak učinit nebo ne. Proti zákazu hazardu se postavily některé nevládní organizace, které z peněz, odváděných soukromými provozovateli proherních automatů jako daň, následně obcemi rozdělovanou, financují své aktivity.

Možná, že by důslednější bylo, kdyby se jejich členové sami houfně vydali do nejbližší herny a naházeli své výplaty do chřtánu automatů v naději, že si vyhrají dost peněz na všechny ty veřejné prospěšné aktivity, které ušlechtile a nezištně poskytují. Další nevládní organizace se od těch závislých na hazardní závislosti jiných distancují.

Někde se proti hazardu staví i církve, což vypadá přirozeně, ale není to samozřejmé, jak přiznává předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek: „Víte, to není jen otázka propojení sázkového byznysu s některými našimi bývalými členy, kteří jsou nyní v TOP 09, ale jde tu i o propojení s některými církevními představiteli. Je známo, že sázkový byznys vydělává enormní peníze. Někteří si snad kupují svědomí, někteří si kupují i přízeň. Není těžké dohledat, kolik kapliček, kostelů, Božích muk, zvonů — zvláště na Moravě — je koupeno ze špinavých peněz z hazardu. A to je věc, o které se taktně mlčí. Ale je pravdou, že spousta církevních staveb je postavena či opravena z peněz chudáků, kteří hází peníze do automatů. To je myslím daleko větší problém.“