Moc pěkné, jako obvykle od paní Uhlové. Ty vývojové normy,škály a screeningy historicky začaly v USA někdy po první světové válce prací Arnolda Gesella a původně šlo o to, zjišťovat, co je v kterém věku očekávané a normální.

No ale jelikož Američani jsou Američani, tak hned začali přemýšlet o tom, jak ten vývoj nejen sledovat ale i akcelerovat. Když je dobře, že dítě chodí v roce, tak je ještě lepší když chodí v osmi měsících. Kdyby tak bylo akcelerované ve všech ohledech, tak bude mít DQ (vývojový kvocient) 150 a je to genius. Dítě, které v 8 měsících chodí, v 18 měsících mluví ve větách, ve třech čte a v šesti čte Prousta jistě bude pokračovat tím, že v 25 letech dostane Nobelovu cenu za vysvětlení záhady temné hmoty ve vesmíru.

S tím Proustem trochu přeháním, ale holčičku, která v první třídě čte Podivný případ se psem od Haddena jsem poznal, také třeba chlapce, který v školkovém věku kreslí modely atomu, kde jsou kvarky. Když v televizi nějaké takové akcelerované dítě vidím jak s tím typickým triumfálním (a trochu prázdným) úsměvem uvádí dospělé v úžas, tak je opravdu lituji. Jsou to oběti narcismu svých rodičů a je velmi málo pravděpodobné, že jim ta genialita vydrží do dospělosti.