Bílé vrány
Lukáš JelínekČeská média často trpí jednobarevností pohledu na některé události (naposledy na církevní restituce). O to více potěší dobře pracující novináři, například ti, kteří nedávno obdrželi ceny Karla Havlíčka Borovského.
Nekončící krizi politiky máme na talíři dnes a denně. Ale co krize médií? Odeznívá, nebo narůstá? Kdo nám to poví? Samotné sdělovací prostředky?
Během povodní vystoupila sledovanost ČT 24 na historické maximum — 3. června. to bylo 4,040 mil dospělých diváků. Nepřetržitý povodňový speciál měl vedle ČT 24 i Český rozhlas 1 — Radiožurnál. Lidé poctivě a s důvěrou poslouchali, dívali se. Valily se na ně informace, svědectví, příběhy.
S věcnými informacemi potíž není. Elektronická média v nich mají ten nejcennější kapitál. Jak ale zabránit melodramatičnosti a patosu? I tyto žánry si najdou své posluchače a diváky, sotva však mohou být synonymem veřejné služby v médiích.