Tři roky zde roste a sílí občanský vzdor neoliberálnímu kapitalismu. I díky protestům Iniciativy ProAlt se podařilo oslabit ODS, narušit fungování tzv. sociálních reforem, probudit diskuse nad kritikou neoliberalismu i nad alternativami. Veřejný prostor začal hrát roli druhé sféry politiky. Nejen stranická politika, ale také aktivita občanů, organizací a jedinců byla v posledních třech letech velmi slyšet.

Vláda Petra Nečase nám na toto vše říká, že má přece 111, někdy 105 a nakonec snad alespoň 101 poslanců. Legitimita takové většiny je pochybná. Chceme demokracii, která bude více než pouhá aritmetika. Jak je možné, že pravice ignoruje hlas lidu?

Historicky nejnižší důvěra občanů v tuto vládu, největší demonstrace od listopadu 89, demonstrace studentů, samostatná manifestace seniorů, masivní zapojení postižených do protestů, atd. atd. Občané a občanky vyšli do ulic již mnohokrát, aby ukázali, že nesouhlasí. Lidé jsou unavení, vláda je unavená, politika se dostává do krize, jaká tu ještě nebyla. Politika je dnes ještě více než dříve v nelibosti a začínají se objevovat nebezpečná volání po silných osobnostech, které nás prý zachrání. Nesmíme podlehnout tomuto vábení sirén. Jediné, co nás může zachránit, je naše ochota obětovat svůj čas a angažovat se. Poslední tři roky ukázaly, že odpor a boj nejsou zbytečné, nýbrž právě naopak.

V mnoha případech jsme ovšem dotazováni, co tedy vlastně chceme, když odmítáme reformy a politiku této vlády? Býváme konfrontováni s tím, že „to přece jinak dělat nejde“. „Že politika škrtů je nevyhnutelná a nutná.“ „Že likvidace sociálního státu je jedinou cestou k prosperitě.“ „Že exekuce, privatizace a deregulace je jedinou cestou ke svobodě.“ Myslíme si, že jiný svět je možný a hlavně nutný. Recepty z 80. let nefungují a nikdy nefungovaly. Byly a jsou to recepty pro elity.