Nečasův kabinet má důvěru ani ne patnácti procent obyvatel. Není divu - ekonomika navzdory růstu v okolních zemích stagnuje a nezaměstnanost dosáhla historicky nejvyšší úrovně. Vládní politika v sociální oblasti nejen selhává, ale navíc často naráží i na odpor Ústavního soudu. Pokus zpoplatnit a zmanažerizovat vysoké školství vyvolal největší studentské protesty od sametové revoluce. A druhý pilíř penzijního pojištění, proklamovaná spása budoucích generací, přilákal jen 20 000 lidí. Zkrátka: Nečasův kabinet nejen že nedokáže situaci v České republice zlepšovat, nedokáže ani naplňovat zájmy těch, kteří ho financují.

Jediné, co pod jeho vládou kvete, je korupce. Počet ministrů odvolaných či odstoupivších kvůli ní — nebo pro neschopnost — je závratný. Krácením daní se nikdo vážně nezabývá. Namísto toho se zvyšuje DPH. Jediné, co Nečasovi zbylo, je strašení komunisty. Ani tomu už ale nevěří tolik lidí jako dřív — mlácením prázdné slámy se její prázdnota čím dál víc vyjevuje.