Tři roky zde roste a sílí občanský vzdor neoliberálnímu kapitalismu. I díky protestům Iniciativy ProAlt se podařilo oslabit ODS, narušit fungování tzv. sociálních reforem, probudit diskuse nad kritikou neoliberalismu i nad alternativami. Veřejný prostor začal hrát roli druhé sféry politiky. Nejen stranická politika, ale také aktivita občanů, organizací a jedinců byla v posledních třech letech velmi slyšet.

Vláda Petra Nečase nám na toto vše říká, že má přece 111, někdy 105 a nakonec snad alespoň 101 poslanců. Legitimita takové většiny je pochybná. Chceme demokracii, která bude více než pouhá aritmetika. Jak je možné, že pravice ignoruje hlas lidu?

Historicky nejnižší důvěra občanů v tuto vládu, největší demonstrace od listopadu 89, demonstrace studentů, samostatná manifestace seniorů, masivní zapojení postižených do protestů, atd. atd. Občané a občanky vyšli do ulic již mnohokrát, aby ukázali, že nesouhlasí. Lidé jsou unavení, vláda je unavená, politika se dostává do krize, jaká tu ještě nebyla. Politika je dnes ještě více než dříve v nelibosti a začínají se objevovat nebezpečná volání po silných osobnostech, které nás prý zachrání. Nesmíme podlehnout tomuto vábení sirén. Jediné, co nás může zachránit, je naše ochota obětovat svůj čas a angažovat se. Poslední tři roky ukázaly, že odpor a boj nejsou zbytečné, nýbrž právě naopak.

V mnoha případech jsme ovšem dotazováni, co tedy vlastně chceme, když odmítáme reformy a politiku této vlády? Býváme konfrontováni s tím, že „to přece jinak dělat nejde“. „Že politika škrtů je nevyhnutelná a nutná.“ „Že likvidace sociálního státu je jedinou cestou k prosperitě.“ „Že exekuce, privatizace a deregulace je jedinou cestou ke svobodě.“ Myslíme si, že jiný svět je možný a hlavně nutný. Recepty z 80. let nefungují a nikdy nefungovaly. Byly a jsou to recepty pro elity.

DemoFest 2013

Před týdnem (v sobotu 27. dubna 2013) proběhl na Václavském náměstí v Praze první DemoFest, tedy festival, na kterém chtěly zúčastněné organizace a iniciativy ukázat svou vizi — svět, ve kterém chceme žít. Formátem debatních a informačních stánků rozličných iniciativ — Hnutí Duha, ČSAF, Mladých zelených, Arniky, Alternativy 50+, Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství, Mladých sociálních demokratů, Ekumenické akademie Praha, Konsorcia neziskových organizací, Iuridicum Remedium, Iniciativy pro rovnost, Hnutí za přímou demokracii a Iniciativy ProAlt — jsme navázali na úspěšný protest „Demokracie vypadá jinak“ ze 17. listopadu 2012.

Ačkoliv se média předháněla v tom, kdo odhadne nižší počet účastníků a rychleji vyfotí prázdné Václavské náměstí, na místě to vypadalo jinak. Na náměstí totiž neprobíhala klasická demonstrace, kterou známe z dubna či listopadu minulého roku, ale skutečný festival alternativ. Hlavním cílem bylo propojit se ve veřejném prostoru a pokusit se formulovat pozitivní alternativu k současné společnosti.

Proběhlo zde i několik debat. Na účast v diskuzním setkání k aktuálnímu tématu připravované zprávy Ministerstva vnitra ČR o extremismu v ČR za rok 2012 přijala pozvání organizátorů i Anna Šabatová, bývalá předsedkyně Českého helsinského výboru. V diskuzi se zástupci Socialistické Solidarity, Iniciativy za mír na Blízkém východě a Iniciativy ProAlt došlo ke shodě, že kritika kapitalistického systému není v rozporu s naším právním řádem, ani Listinou základních lidských práv a svobod. Připravovaná zpráva ministerstva tak byla odsouzena jako politický čin se snahou „označkovat“ iniciativy a sdružení, která se vůči současnému kapitalistickému systému vždy nějakým způsobem vymezují. S přihlédnutím k hlavnímu mottu akce však diskutující nakonec s povděkem tuto značku přijali, ovšem hlavně jako příznak alternativy vůči negativním ekonomickým jevům a společenským podmínkám (video zde).

Karolínu Chloubovou, členku občanského sdružení Asistence, organizátorku prvního studentského majálesu a také členku Pražské univerzitní skupiny Amnesty International v další debatě zpovídali návštěvníci DemoFestu zejména ohledně zkušenosti s dopravou v hlavním městě, která je pro osoby s postižením opravdu velkou zátěží (video zde).

V další debatě s Deborou S. Rogersovou z Iniciativy pro rovnost jsme srovnávali snahy, výsledky a důsledky privatizačních tendencí napříč sektory státní politiky. Neblahým důsledkem privatizace školství, zdravotnictví, sociálních služeb je zdražení těchto služeb a jejich finanční nedostupnost pro většinu obyvatel Spojených států amerických. Na potravinových lístcích pak v současnosti žije na čtyřicet miliónů amerických občanů. Is this really what we want? Ptala se několikrát později odpoledne v průběhu svého projevu Deborah z hlavního pódia a ani nemusela čekat na nesouhlasnou odpověď (video zde a zde).

Debatní blok zakončila diskuze o alternativách s Martinem Škabrahou, filozofem a mluvčím Iniciativy ProAlt, Lindou Sokačovou a Nikolou Šimandlovou ze sdružení Alternativa 50+, která se zabývá zejména bojem proti věkové diskriminaci na trhu práce. Martin Škabraha připomenul, že hledání a schopnost naslouchat alternativám je podstatou demokratické společnosti. Bez alternativ by nebyla politika. Instituce státu je nicméně také důležitá, protože je třeba garantovat základní lidská práva, a to na základě ústavy, chráněné nějakou relativně centralizovanou mocí, jelikož komunity mohou být směrem dovnitř i velmi autoritářské.

DemoFest 2013 měl být festivalem alternativ k současnému systému, a nikoliv klasickou demonstrací. Naším cílem nebylo manifestovat hněv a nespokojenost, ale spíše se pokusit ukázat, že svět Kalouska a Nečase není jediným z možných světů. Součástí našeho manifestu byl samozřejmě nesouhlas, ale důležitějším rozměrem byla snaha rozdávat radost. Radost z rozmanitosti. Pocítili jsme odcizení vůči systému, díky kterému vzniká tak potřebná sounáležitost — naše společnost. Jako vždy, když se objevuje ve společnosti něco trochu nového, byla reakce okolí opatrná. Za organizátory však můžeme říct, že akce nebyla neúspěšná. Právě naopak. Na stáncích a v okolí prošli za šest hodin stovky lidí, kteří se aktivně zapojili do debat a se zájmem si brali materiály a diskutovali o nich.

Alternativy existují

Alternativy pro široké vrstvy existují. Co neexistuje, je klasická politická síla k jejich prosazení a ochota být při tomto boji odvážný. Proto jsme se také obraceli na sociální demokraty: příští volby vyhrajete. Nesmíte promarnit naději, kterou ve Vás občané pravděpodobně vloží. Nesmíte dovolit, aby duch neokonzervativního a neoliberálního vládnutí zavládl v Lidovém domě. Lidový dům se musí stát symbolem pro-lidové politiky. Budete muset zavelet k obratu, který bude vyžadovat kvalitu odbornou i lidskou. Budete potřebovat odvahu stát se extremisty, jakými se dnes stáváme my! Budete muset jít do střetu se zvyklostmi tzv. politiky. Musíte pochopit, že v politice platí „naše životy nám nepatří“; ty patří totiž lidem, které budete zastupovat. Obzor politiky nesmí být dán prebendami a lukrativními posty. Příště už by Vám lidé totiž neuvěřili.

Proto se stejně jako mnozí další doznáváme k tomu, že jsme extremisty: chceme lidská práva, požadujeme rovný respekt, požadujeme sociální spravedlnost, požadujeme svět bez bídy. Minulou sobotu jsme, alespoň na pár chvil a symbolicky, vrátili vládu lidu tím, že jsme diskutovali na náměstí. Pro nás všechny se radost a naděje staly symboly prvního DemoFestu a zároveň jsme přijali závazek pro další boj.