Tento týden bude Sněmovna PČR vybírat nového zástupce veřejného ochránce práv neboli ombudsmana; dosavadní zástupkyni Jitce Seidlové totiž končí mandát. Kandidáti na uvolněné místo jsou tři — Renata Vesecká, Stanislav Křeček a Filip Dienstbier.

Není doufám pravděpodobné, že by nějaký významný počet hlasů dostala Renata Vesecká, jejíž pověst by mohla znevěrohodnit samotný úřad veřejného ochránce práv, přičemž právě důvěryhodnost je tím, co tento úřad zatím úspěšně provází. Znepokojivé by ale podle mého názoru bylo i zvolení Stanislava Křečka. Ten se sice hlásí k sociální demokracii, mnohé jeho názory jsou však vysloveně konzervativní.

Příkladem je i jeho názor na lidská práva, alespoň pokud na něj mohu usuzovat z některých jeho vyjádření. Lidská práva samozřejmě lze zpochybňovat, ne ale z pozice představitele ombudsmanovy kanceláře. Její náplní by naopak mělo být tento koncept hájit jako jakýsi civilizační základ, z nějž jsou odvozena i ustanovení našeho právního řádu.

Stanislav Křeček nedávno v souvislosti s novelou zákona o sociálním bydlení vyslovil názor, že člověk, který má u obce dluh, by neměl mít nárok na příspěvek na bydlení. Z obecnějšího filozofického hlediska to zdůvodnil tím, že nelze jednotlivcům jen připisovat práva, je nutné, aby měli také nějaké povinnosti. Mnohým voličům se tento názor může intuitivně jevit jako správný. Intuice však někdy svádí na scestí. Citovaný názor prozrazuje zásadní neporozumění tomu, co koncept lidských práv v současném západním pojetí znamená a jaký by měl být vztah státu k němu.