Vláda Islandu neporušila žádné mezinárodněprávní závazky, když v roce 2008 znemožnila holandským a britským střadatelům vybrat jejich vklady v krachující bance Icesave, resp. nepřevzala břemeno přetíženého garančního fondu a sama nezaplatila náležité odškodnění. Příslušné normy totiž neříkají, jak postupovat v čase zhroucení celého finančního systému. S tímto verdiktem uzavřel minulé pondělí Soudní dvůr Evropského sdružení volného obchodu (ESVO, EFTA) tzv. kauzu Icesave — letitou při, kterou proslavilo zejména dvojí odmítnutí dohod o kompenzacích v islandských referendech.

Z rozsudku vyplývá, že Island neměl povinnost obvyklým způsobem kompenzovat ztrátu, tzn. přesunout peníze daňových poplatníků do přetíženého garančního fondu, a z něho nahradit vklady do stanovené pojistné výše (téměř čtyři miliardy eur, 100 miliard korun), případně doplatit částku později i s úroky. Podle znalců však vznikl i obecně důležitý precedent.

„(Dvůr naznal, že) islandská vláda dostála evropské směrnici o ochraně vkladů tím, že své bankovnictví chránila standardním pojistným mechanismem (...) (Zároveň připustil, že) otázku, jak postupovat v případě, kdy garanční systém není schopen plnit svou funkci, směrnice téměř neřeší,“ píše o rozsudku Benjamin Fox na serveru EUObserver.

Důsledky rozhodnutí

Zpravodajský web IceNews připomíná, že k výplatě náhrady i přes rozsudek dojde — státní likvidační výbor islandské Landsbanki, jíž byla Icesave součástí, resp. státní garanční fond už ostatně vyplatily 1,3 miliardy eur Holanďanům a 2,5 miliardy eur Britům, což představuje 90 procent sumy, na níž byly vklady pojištěny. Zbytek by měl být uhrazen do dvou až tří let.

Islandský stát a islandští občanské však nemusejí díky rozsudku platit za podmínek, které požadovaly britská a holandská vláda — to jest i s pokutami, úroky a dalšími typy kompenzací.

Podle EUObserveru je přitom neméně významný precedentní rozměr rozhodnutí. Dosud se soudilo, že vlády jednotlivých států jsou díky současným normám o pojištění vkladů plně odpovědné nejen za založení, ale i fungování státních garančních fondů — že zůstávají neoddiskutovatelnými ručiteli poslední instance; Dvůr ovšem upozornil, že to při skutečně závažných krizích neplatí.

Holandská média navíc uvádějí, že právě inkriminovaná směrnice měla být základem pro harmonizaci garančních systémů jednotlivých zemí eurozóny, resp. EU. Završením této harmonizace má být krom jiného vznik společného granačního fondu pro všechny členy vznikající bankovní unie.

Geneze sporu

Icesave byla virtuální, tj. na internetu fungující větví islandského bankovního domu Landsbanki. Orientovala se výhradně na zahraniční klientelu, kterou lákala příslibem vysokého výnosu. Krachem Icesave v roce 2008 přišlo o vklady na 340 tisíc Britů a Holanďanů, přičemž islandská vláda odmítla jejich ztrátu v dané chvíli kompenzovat. Náhradu poškozeným však zaplatily vlády v Londýně a Haagu, které pak začaly částku po Islandu vymáhat.

V Reykjavíku mezitím změnily politické poměry. Pravice odešla do opozice poté, co nechala Landsbanki de facto zkrachovat, a následně ji znárodnila. Nová levicová vláda tak zdědila odpovědnost a byla donucena k jednání.

Postupně se podařilo se uzavřít celkem dvě dohody. První počítala s rozložením splátek do roku 2024 s 5,5procentním úrokem. Druhá rozkládala závazky až do roku 2046. Nizozemsku měl přitom být vyplacen úrok ve výši tří procent; Británii pak 3,3 procenta.

Islandský prezident Grímsson nicméně odmítl první i druhou dohodu podepsat, čímž dle islandského práva přenesl rozhodnutí na všechny oprávněné voliče země. První dohoda byla zamítnuta referendem v březnu 2010, a to 93 procenty hlasů. Druhou odmítli Islanďané v dubnu 2011 58procentní většinou.

Věcí se poté začal zabývat Kontrolní úřad ESVO, který podal na Island u Soudního dvora ESVO žalobu. S ohledem na skutečnost, že inkriminovaná norma (resp. normy) vznikla ve strukturách EU, se k žalobě připojila i Evropská komise.

Soudní dvůr se případem zabýval od 15. prosince 2011. Rozsudek vynesl o rok a sedm týdnů později. Rozhodnutí Soudního dvora ESVO je konečné a nelze se proti němu odvolat.

Island doposud není členem EU, ale právě jen volnějšího ESVO. V oblasti obchodu jsou ovšem obě organizace propojené v tzv. Evropský hospodářský prostor, kde platí podobná (unijní) pravidla. Obdobné postavení jako ostrovní stát má také Norsko či Lichtenštejnsko. 

Další informace:

EUObserver.com Iceland not liable for Icesave compensation after landmark ruling

IceNews Iceland cleared of all claims in Icesave dispute

DutchNews.nl Iceland wins Dutch compensation battle over Icesave guarantees

The New York Times Iceland Wins Major Case Over Failed Bank

EUObserver.com Iceland halts EU talks as elections loom

Stránky islandského ministerstva zahraničí Iceland welcomes acquittal in Icesave case

Vlastní text soudního rozhodnutí