Obavy, které provázely rozdělení Československa, měly vedle politického aspektu i výrazný aspekt hospodářský. Československá ekonomika byla v rámci postsocialistických zemí výjimečná. Poměrně vysoká úroveň strojírenské výroby a relativní komplexita ekonomiky byly jednak důsledkem historického vývoje a jednak postavením v rámci, v roce 1993 již neexistující, Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Mezi oběma zeměmi federace však existovaly nezanedbatelné rozdíly. V České republice byla v zásadě soustředěna většina finálních výrob, zatímco Slovenská republika byla více orientována na prvovýrobu. Přesto se díky přerozdělovacím procesům dařilo udržovat vyrovnanou životní úroveň v obou částech Československa a pracovat na vyrovnávání struktury ekonomiky v obou částech země. SR však byla z hlediska životní úrovně a rozvoje infrastruktury v o poznání horším postavení. Pád socialismu, rozpad RVHP a rozdělení federace proto před obě ekonomiky postavily nové výzvy a rizika.

Kromě víceméně technických otázek rozdělení, jako je rozdělení peněžní zásoby, vyrovnání sald z přerozdělování a řady dalších, vyvstaly před následnickými zeměmi mnohem silnější výzvy. Připomeňme si, že na počátku devadesátých let probíhaly v Československu procesy komplexní rekonstrukce právního systému, přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní, privatizace, restrukturalizace produktové a tržní orientace a ekonomika byla vystavena mimořádně silné mezinárodní konkurenci.

Z tohoto pohledu představovalo rozdělení Československa komplikaci, která významným způsobem ovlivnila následující hospodářský vývoj. Obě ekonomiky byly výrazně dekapitalizovány, zvýšila se nezaměstnanost a v období devadesátých let nešvary spojené s nástupem jak zahraničních, tak nově vzniklých, především finančních, investičních skupin na dlouhou dobu deformovaly a předurčily jejich problémy a vývoj.

S odstupem času lze pouze konstatovat, že z hlediska hospodářského byl vliv rozdělení nezanedbatelnou komplikací, se kterou následnické země zápolily až do konce devadesátých let minulého století. Rozsah tohoto článku neumožňuje podrobnější hodnocení, je proto účelné se zaměřit na vývoj základních makroekonomických ukazatelů (použity jsou oficiální statistické údaje z EUROSTATu).

Nejkomplexnějším ukazatelem rozdílnosti vývoje mezi ČR a SR je vývoj HDP. Základním konstatováním vyplývajícím ze srovnání vývoje HDP resp. tempa přibližování úrovni EU je, že SR se vypořádala s vlivy (nejen) rozdělení lepe. Menší dynamičtější ekonomika byla schopna pružněji reagovat na vývoj situace a trendy vývoje ukazují na jasné zaostávání ČR ve vývoji HDP včetně (a možná především) reakce na globální hospodářskou krizi. 

Při tomto hodnocení je třeba mít na paměti, že masivní investice, jako např. VW nebo KIA hrají v ekonomice takových rozměrů, jakou má SR, mnohem větší roli než v ekonomice ČR. Je však nesporné, že svoji roli sehrál i vliv politiky: především po roce 2006 se ČR vydala cestou „balkanizace“ multiplikované po roce 2010 nekompetentní politikou s  akcentem fiskálních faktorů, politikou škrtů.

Obě země po celou dobu po rozdělení zápolily, tak jako většina postsocialistických zemí, s inflací. SR přijala v roce 2009 euro a tento krok významným způsobem ovlivnil její možnosti koordinace monetární a fiskální politiky. Vliv krize eura nelze ještě zcela vyhodnotit. Přesto je však zřejmé, že v oblasti vývoje inflace resp. v trendech dosahuje SR lepších výsledků nežli ČR. Hospodářskou situaci však nelze hodnotit pouze suchou mluvou finančních ukazatelů, ale je třeba ji hodnotit z hlediska komplexních vlivů na společnost, pro které však neexistuje jednoduché statistické intstrumentárium.