V rámci předvolebního šílenství, které se konečně rozpoutalo v otázce volby prezidenta republiky, bychom neměli opomenout klíčová referenda, která se při té příležitosti konají na Praze 7 a v Plzni.

Obě akce mají řadu podobných rysů, především ale naznačují, že světlo na konci tunelu můžeme v naší demokracii vidět spíše v systematickém a trpělivém využívání nástrojů, které už máme k dispozici, než v jednorázových přelomových změnách, které nastanou bez našeho přičinění.

O co se jedná?

Občané Prahy 7 a Plzně se postavili developerským projektům, které chystala radnice, a po řadě peripetií si vymohli, že do podoby svých měst budou moci promluvit. Arogance místních zastupitelů se navíc obrátila proti nim samotným. Referenda měla původně proběhnout v termínu krajských voleb, ale kvůli obstrukcím ze strany měst musel termín určit soud, a proto proběhnou souběžně s prezidentskými volbami, kde se dá očekávat vyšší volební účast.

V případě Prahy 7 má referendum jednoduchý cíl - omezit množství peněz, které smí městská část utratit za stavbu nové radnice. Obyvatelé městské části by tímto opatřením omezili výdaje radnice na tento projekt zhruba o miliardu korun a ukázali by, že tunely je možné zastavit. V Plzni se zase lidé snaží zastavit stavbu obřího obchodního centra, které se jinak stane jednou z plzeňských dominant.

V obou případech se naplno projevují neduhy, které provázejí zavádění prvků přímé demokracie do procesu správy naší republiky. Hlasování se musí zúčastnit alespoň 35 procent oprávněných voličů, jinak není výsledek závazný. Dochází tak k paradoxní situaci, že hlasy „proti“ mohou přispět ke schválení návrhu a nejlepším prostředkem odporu je apatie.

Dalšími problémy místních referend je obrovský počet podpisů, které musí navrhovatelé referenda sesbírat (hranice je zhruba o řád vyšší než ve Švýcarsku) a souboj se zastupitelstvem, který často vyhlášení referenda předchází.

Referenda pořádaná v termínu prezidentské volby ovšem mají unikátní příležitost splnit podmínky pro závaznost a mohou tak výrazně posunout hranice zavádění přímé demokracie do české politické praxe.

Troufám si tvrdit, že na vývoj politického prostředí v ČR může mít institut místního referenda větší dopad než letošní prezidentská volba. Opozice a veřejnost totiž získává nástroj jak realizovat politiku namířenou proti vůli vedení radnice bez nutnosti čekat na nové volby.

Mě potom samozřejmě těší, že Piráti byli v obou případech „u toho“. Člen Pirátů Martin Potůček je součástí přípravného výboru referenda v Plzni a na Praze 7 se pirátští dobrovolníci aktivně účastní probíhající informační kampaně. Nechtěl bych ale pirátské zásluhy přeceňovat. Dá se říct, že podobné lokální aktivity jsou jedním z důvodů, který obhajuje existenci Strany zelených. V Praze 7 sehráli klíčovou roli i lidovci.

Pokud obě referenda uspějí a splní podmínky pro závaznost výsledků hlasování, může se s místními referendy velmi rychle roztrhnout pytel. Vzhledem k tomu, že největší obcí, kde dosud proběhlo závazné místní referendum, byla čtyřtisícová Velká Bíteš, posunul by úspěch ve stotřicetitisícové Plzni hranici možného téměř o dva řády.

O víkendu se tedy můžeme těšit i na dvojí hlasování, které bude méně sledované, o to větší dopad ale může mít na podobu komunální politiky v blízké budoucnosti.

Více informací o obou referendech naleznete na těchto webech: www.anoproplzen.cz a www.referendumpraha7.cz