Tak jako mnohokrát v minulosti se prezident České republiky pustil na velmi tenký led. Opět pocítil potřebu vyjadřovat se k záležitostem, ke kterým by se raději vyjadřovat neměl. Stále znovu se Václav Klaus pokouší nás přesvědčit, že není jen velmi dobrý sportovec, šikovný zlodějíček a nejlepší ekonom na světě, ale i odborník v oboru matematického modelování, klimatolog, geolog, sociolog, právník — a ve svém posledním vystoupení prokázal jednoznačnou snahu vrhnout se i na genderová studia. Samozřejmě, můžeme si říci, že bychom neměli jeho výroky brát vážně, tak jako všechny ostatní výroky a vyjádření, kterými nás v uplynulých letech oblažil.

Problémem je, že výroky tohoto excentrika a jurodivce mají tendenci rezonovat ve společnosti. Že přese všechna selhání, chyby a neschopnost se z nich poučit je Václav Klaus pro významnou část české populace majákem, úběžníkem, určovatelem směru. Bohužel má tato osoba, pro jejíž vládnutí lze dobře použít otřepané úsloví jednou jako tragédie, podruhé jako fraška, stále ještě značnou váhu coby katalyzátor veřejné debaty.

Proto a přesto je třeba se k výrokům Václava Klause o Karolíně Peake vrátit, analyzovat je a vyjádřit se k nim. Také proto, že paralelně probíhá v našem veřejném prostoru debata o kvótách, jejíž konsekvence jsou zásadní a která se, zdá se mi, bohužel ubírá směrem k městečku Klausov.

Křehká květinka

Jsem poslední člověk na světě, který by se jakkoli zastával Karolíny Peakce. Považuji ji za nekompetentní ve všech ohledech, nekonzistentní, pokryteckou a záludnou osobu. To ale nijak nesouvisí s její pretencí na post ministryně obrany. A zcela určitě nijak nesouvisí s vhodností nějaké kandidátky či kandidáta na určitou funkci v rámci veřejné správy to, zda je to muž či žena, a to velká či malá, tlustá či tenká, robustní či křehká.

Výrok Václava Klause je kvintesencí mačismu a tuposti některých příslušníků našeho pohlaví, kteří se pokládají a označují za konzervativce. Je třeba si říci, že v České armádě jsou nejen statní mužové, ale i nestatní důstojníci s nadváhou, taktéž jsou tam statné i křehčí ženy. Mnozí z nás si jistě pamatují i fyziognomii Alexandra Vondry, který, když už jsme u těchto vnějších znaků, rozhodně nebyl typem příslušníka commandos. Výroky o tom, koho příslušníci armády akceptují a neakceptují, poháněné motorem konzervativismu, patriarchálního vidění světa a neschopnosti ctít elementární zásady, na kterých stojí moderní společnost, jsou pro hlavu státu naprosto nepřístojné.