Jedním z principů, na kterém pracuje protestní hnutí jako je iniciativa Za svobodné vysoké školy, je konsensus a minimální cíl. Na počátku roku 2012, kdy tato iniciativa vznikala jako celostátní vysokoškolské hnutí, sjednotila široký proud odporu od radikální levice po voliče TOP09 na konsensu minimálního cíle, kterým bylo odvolání věcných návrhů zákonů ministra Dobeše (VV) o reformách vysokých škol a „finanční pomoci“ studentům, tj. jejich faktické zotročení dluhy.

Tohoto cíle bylo dosaženo i s odstoupením nepopulárního ministra a další vývoj bojů posunul požadavky hnutí směrem dál, k odmítnutí neoliberální reformy vysokého školství z principu, k čemuž došlo na II. sněmu Za svobodné vysoké školy 17. března za účasti zástupců Prahy, Brna, Plzně, Hradce Králové, Liberce, Olomouce a Českých Budějovic.

Konsensem hnutí se tak stal boj proti neoliberalismu a hnutí se stalo příbuzným s iniciativou ProAlt, která proti této politice bojuje spolu s odbory. Na základě toho došlo k vytvoření platformy Stop vládě, sdružující odbory, ProAlt a Za svobodné vysoké školy, a která uspořádala 21. dubna největší demonstraci od roku 1989, jejímž cílem byl odchod vlády, odvolání reforem a nové volby. Od té doby mají odbory, ProAlt a vysokoškolské hnutí coby příbuzné organizace společné zájmy, společné cíle i společného nepřítele.

Dalším podstatným rysem protestního hnutí, bojujícího prostřednictvím přímé akce, je decentralizace a autonomie jednotlivých organizací, umožňující tuto akci lépe zorganizovat bez čekání na pokyny z centra. Tento princip se však v žádném případě nesmí vylučovat s principem konsensu, a jestliže plzeňská organizace Za svobodné vysoké školy byla a je jediná, která od počátku na odpor k neoliberální politice a účast ve Stop vládě nepřistoupila, měla a má samozřejmě nejen právo, ale také povinnost vystoupit z hnutí, jehož program je v rozporu s jejím a být autonomní úplně.

Jako jeden ze zakládajících členů Plzeň za svobodné vysoké školy mohu potvrdit, že důvod, proč plzeňská organizace odmítá konsensus boje proti neoliberalismu a spolupráci s odbory, je ideologický. Organizaci ovládlo pravé křídlo, dovolávající se švejkovsky své nechuti k politizaci a obavy ze ztráty přízně středových a pravicových studentů. Skutečným důvodem však je jejich vlastní odpor solidarizovat se s odbory, považované pravým křídlem za údajně levicové. Navíc Za svobodné vysoké školy nikdy nezastupovala zájmy studentů, podporujících ODS a tvrdou verzi reforem.

Mlčení znamená souhlas, a proto plzeňští vysokoškolští aktivisté svou neúčastí de facto podpořili vládu Petra Nečase a její politiku. Od dubna je jisté, co nechtějí — bojovat proti vládě, bojovat po boku odborů. Co však přesně chtějí, zdá se neví ani oni sami. Ministr Dobeš odešel dávno i se svými zpackanými návrhy, Nečasova vláda a její brutální politika však zůstává. Čas, kdy bylo možné takticky proplouvat mezi kry a být proti ministrovi, nikoli ale proti vládě, je pryč. Nyní je možné stát na straně vlády anebo proti ní. Není jiné alternativy. O to hlouběji se plzeňští aktivisté schovávají do své ulity, která je má chránit nejen před okolní realitou, ale i před realitou poměru politických sil uvnitř vysokoškolského hnutí, které hraje v jejich neprospěch. O to silněji se u nich rozvíjí politický autismus, který se projevuje tím, že nevydávají ani žádná prohlášení, v kterých by jasněji formulovali své postoje, namísto toho, aby se jasně vyjádřili: jsme pro nebo proti Nečasově vládě, jsme pro nebo proti neoliberální politice.

Z aktivního odporu v ulici proti neoliberální vládě se stala kandidatura do akademického senátu filosofické fakulty v koalici Volte 5! spolu se senátorem a příslušníkem akademického establishmentu Vladimírem Naxerou, který namísto aktivního boje za zájmy studentů nedělal a nedělá nic a prosazuje především zájmy vlastní a za Noci univerzit se podílel na znásilnění její samosprávné organizace, kdy se nechal ustavit (opilý) shora děkanem „studentskou ostrahou“.

Dva kandidáti a zakládající členové Plzeň ZSVŠ se pod touto značkou v rámci koalice ucházejí o hlasy studentů. Plzeň ZSVŠ je stále součástí celostátní organizace, která v rámci Stop vládě spoluorganizuje 17. listopadu demonstraci proti vládě. Až dosud plzeňská organizace nevyjádřila stanovisko, zda vládu podporuje nebo ji odmítá. A protože mlčení znamená souhlas, zdá se, že ji podporuje. Povinností plzeňské organizace je tedy konečně zveřejnit jasné, jednoznačné stanovisko, zda se cítí být součástí iniciativy Stop vládě a odmítá Nečasovu vládu a její neoliberální politiku, anebo zda ji podporuje a v tomto případě ze Za svobodné vysoké školy vystoupit, najít si nové jméno a pod ním kandidovat do akademického senátu. Za svobodné vysoké školy nemůže být solidární s plzeňskou organizací, podporovat ji a poskytovat ji značku, není-li ona sama solidární se zbytkem republiky a skutečnými zájmy studentů. Do té doby plzeňští studentští aktivisté podporují vládu!