Otrhat palmu

Patrik Eichler

Kdyby žádná palma uprostřed Varšavy nestála, nebylo by možné ji otrhat. Českých umělců se varšavská palma ptá, co půjdou otrhat u nás. A jakou argumentaci přitom použijí.

Opadávají palmy? Nevím. A protože to ví málokdo, mohu při občasných procházkách Varšavou vyprávět o palmě, která neopadává. Podiv je zaručen. Středoevropan přichází s představou, že co je listnaté, opadává nejpozději v listopadu. A když má palma listy, tak proč by to mělo být jinak.

Nejslavnější varšavská palma stojí uprostřed kruhového objezdu na náměstí Charlese de Gaulla. Chudák generál má asi dvoumetrovou sochu na jednom okraji. Kromě palmy ho zastiňuje i budova bývalého ÚV polských komunistů.

Palma stojí v centru Varšavy asi deset let. Za tu dobu si na ni všichni zvykli. Stala se součástí veřejného prostoru a lidé ji začali považovat za součást veřejného vlastnictví. U palmy si můžete dát sraz. Kousek vedle palmy je restaurace s výbornými pirohy. U palmy začíná ulice Nový svět, která vás dovede k prezidentskému paláci i královskému zámku.

Překvapení přišlo před prázdninami. Když se totiž během příprav na mistrovství Evropy v kopané vedle palmy objevil veliký balón s logy nadnárodní oděvní firmy, tak z palmy zmizely listy a na jejím kmenu se objevil transparent „Chleba místo her“. Transparent nechalo město rychle odstranit. Listy ale chyběly až do včera.

Sluší se přiznat, že varšavská palma je umělecké dílo. Má betonové základy, kovovou kostru, speciální úpravu proti dešti, sněhu i slunci. A má i svou autorku a majitelku Joannu Rajkowskou.

Právě ta na začátku prázdnin souhlasila s umístěním transparentu protestujícího proti konání fotbalového mistrovství. A právě ta nechala varšavské aktivisty sundat z palmy sedmdesát listů a uložit je přes prázdniny ve skladu.

První překvapení pro řadu Varšavanů tak bylo, že palma není veřejným majetkem. Město se totiž s autorkou nikdy nedohodlo, že bude financovat údržbu palmy a že ji převezme do vlastnictví. Joanna Rajkowská v novinách říká, že se s městem pokoušela neúspěšně dohodnout tři roky. Vyjádření města jsem v publikovaných správách k tématu nenašel. Druhým překvapením pak byly autorkou představené důvody jejího protestu — otrhání palmy. Což je, jako kdyby v Praze někdo otočil sochu sv. Václava o sto osmdesát stupňů a položil ji na zem vedle podstavce.

„V době, kdy se na organizaci fotbalového turnaje vydávají miliardy zlotých,“ řekla Rajkowská varšavské Gazetě Wyborcze, „osekávají se v celém Polsku výdaje na základní společenské služby. Zavírají se školky, školy i domy kultury, rostou poplatky za jesle, veřejnou dopravu i bydlení. (…) Samosprávy prodávají více obecního majetku, než budují.“ Palma je podle Rajkowské odedávna levicovou tribunou — vykřičníkem společenských zájmů. V případě protestu proti mistrovství Evropy v kopané tedy nešlo o zneužití palmy. Kdežto umístit vedle uměleckého díla reklamu na prodejce sportovního oblečení zneužitím palmy bylo.

Do jednání o budoucnosti varšavské palmy se má nyní zapojit Muzeum moderního umění. Náměstek ředitele muzea říká, že by měla být skutečně veřejným vlastnictvím a že na její správě by se mělo podílet muzeum, autorka i město.

K debatě o veřejném prostoru můžeme otrhání varšavské palmy použít i my. Ono by totiž její spektakulární otrhání vůbec nebylo možné, kdyby uprostřed polského hlavního města nestála.