Někdy má člověk pocit, že se historie opakuje, ale i tak by měl mít na paměti letitou moudrost, že do jedné řeky se dvakrát nevstupuje. Co se může zdát podobné či stejné, většinou mívá trochu jiný kontext a především — doba bývá jiná.

Když by někdo začal v těchto dnech číst o kapele, která se stávajícímu režimu nehodí do krámu a je popotahována soudem za výtržnost a kde padají tresty odnětí svobody, většinu Evropanů napadne, že se jedná o ruskou Pussy Riot.

Až nesnesitelně snadno se zapomíná. Například na významnou undergroundovou kapelu The Plastic People of the Universe, která vykvetla z podhoubí Pražského jara a která si razila cestu v době normalizace. V roce 1976 došlo k zatčení členů skupiny, kteří byli souzeni za údajné výtržnictví. Saxofonista Brabenec byl odsouzen k nepodmíněnému trestu osmi měsíců odnětí svobody, manažer kapely, Ivan Martin Jirous („Magor“), dostal osmnáct měsíců natvrdo. Tato uvěznění (spolu s dalšími, například Františka „Čuňase“ Stárka) se stala jedním z impulsů pro vznik Charty 77. Kapela se přitom vůbec nevymezovala jako protirežimní, jenom chtěla svobodně provozovat svůj styl hudby a být na režimu nezávislou. To se ale elitám, které chtěly mít společnost pod kontrolou, do krámu nehodilo.

Ruská punková kapela Pussy Riot vznikla relativně nedávno, v říjnu 2011. Není zaměřena pouze na hudbu, má i cíle ryze politické. Upozorňuje na různé druhy diskriminace, poukazuje na nedostatečná práva žen v Rusku a upíná se ke skandinávskému modelu sociálního státu. Vyznačuje se tvrdou kritikou Putinova režimu.