Ondřej Slačálek ve svém článku „Budujeme kastovní společnost“ (Právo 8.8. 2012) zmínil jen tak na okraj existenci neromů (rozuměj, chudých bílých obyvatel) v chátrajících domech v ostravském Přednádraží. Podle mého názoru je už ale pomalu čas mluvit i o jejich situaci více než jen tak mimochodem. Objevuje se jich totiž postupně více a více i v ubytovnách pro chudé. Osobně jsem se s nimi loni setkal například ve varnsdorfském „hotelu“ Sport či na ubytovně v ulici T. G. Masaryka (!), mediálně propíranými v souvislosti s tamními nepokoji. A  nepochybuji, že těchto lidí přibývá i v jiných ubytovnách po celé zemi.

Ani se tomu nedivím, Slačálek má pravdu, česká společnost se sociálně diferencuje tak rychle, že to snad nikde v Evropě nemá obdoby. Alespoň tedy v Evropě, k níž jsme patřívali i za mnohem chudších časů meziválečné Československé republiky, jakkoliv předlistopadovým režimem pomlouvané.

A právě to je na všem nejvíce šokující. Žijeme nepochybně v nejbohatší společnosti, jaká kdy na tomto území existovala. A přesto třeba mezi mými klienty přibývá těch, pro které je problém zaplatit dětem školní výlet, ale někdy i školní pomůcky a obědy, zvláště, když těch dětí mají více. Jistě, jde většinou o nezaměstnané, navíc mají možnost v krajním případě využít systému finanční pomoci v hmotné nouzi. Jenomže ten sice může na chvíli pomoci, dlouhodobě však jejich situaci nevyřeší.

A tak opakovaně přepisujeme adresy jejich bydliště, jak se stěhují do levnějších a levnějších bytů, přičemž časem je to spíše už jen „ubytování“ než byt hodný toho jména. Vidíme, jak postupně rezignují na hledání nového pracovního místa, protože už nevěří, že nějaké najdou. Upadají do deprese a beznaděje, což se nevylučuje s růstem množství konfliktů v rodině, se vzájemným obviňováním partnerů, kdo z nich za katastrofální situaci domácnosti (více) může. Končívá to i rozpadem partnerského či manželského vztahu, a minimálně jeden (ale leckdy i oba) z partnerů tentokrát již neodvratně končí na některé z ubytoven pro chudé, když ne přímo na ulici.

A ti  převážně bílí, co jsou na tom (zatím) lépe, se cítí obyvateli ubytoven ohroženi. Sepisují proti nim petice, pořádají protestní pochody a demonstrace. A netuší, že minimálně někteří z nich za čas mohou skončit na místě těch, kterých se bojí a které nesnášejí. Že ti jim jen (smutná ironie) prošlapávají cestu. To už ovšem bude pozdě vyčítat si, že demonstrovali na nesprávném místě a proti nesprávným lidem.