A co děti, s kým si mají hrát?
Lenka WagnerováStřídavá péče o dítě po rozvodu vypadá jako ideální kompromis, jenomže dítě pak pendluje mezi dvěma domovy - a kde je tedy vlastně doma?
Čí jsou děti? Rodičů, státu… ? Možná se ta otázka zdá být absurdní, ale v praxi se často dostáváme do situace, kde je nutné toto dilema řešit.
Třeba taková střídavá péče. Zvláště otcové se zasazují za její téměř plošné zavedení. Chápu je. Většina dětí je po rozpadu vztahu jejich rodičů stále svěřována takřka automaticky do péče matky. Argumenty jsou nasnadě: biologické pouto u maličkých dětí, tradice — matka vždy vychovávala děti, muž dělal kariéru a živil rodinu, matka si spíš může dovolit zůstat doma nebo pracovat na poloviční úvazek. Takže tatínek ať vydělává a platí alimenty, a maminka ať dítě vychovává.
Domov je širší, je jako teritorium II. řádu (etologie obratlovců), takže může klidně zahrnovat i dvě "doupata", teritoria I. řádu. Ostatně, řada dětí přece pravidelně tráví část roku "na chalupě" či "u babičky", a mají k těm místům "domovský" vztah.
Jedna škola, stejné odpolední aktivity, stejný sportovní oddíl, stejné kroužky. Jen večer zalézt do jiného doupěte ve stejném teritoriu. To není absence domova.