Předčasné parlamentní volby v Řecku dopadly těsným vítězstvím konzervativní Nové demokracie. Sestaví vládu, jejíž vznik podpoří sociálně demokratický PASOK a Demokratická levice. Ani jeden z nich se ale vlády účastnit nebude. Hlavní alternativa, levicová SYRIZA, zůstala druhá za Novou demokracií o necelých 170 000 hlasů.

Volby v Řecku ukázaly, že společnost se dělí do dvou vzájemně vymezených táborů. Jedním jsou příznivci ND a druhým jsou příznivci SYRIZY. Obě dvě strany totiž oproti volbám v květnu posílily o něco málo přes 10%, zatímco všechny ostatní strany zaznamenaly pokles.

Nová vláda to nebude mít vůbec jednoduché. Její premiér a šéf konzervativců Samaras v předvečer voleb sliboval, že vyjedná zmírnění podmínek pro další půjčky i menší rozsah úsporných opatření. V povolebním projevu však odhalil svou falešnost, když na vyjednávání o zmírnění škrtů zapomněl. Už tím vzbudil vlnu nevole.

Lze očekávat, že si protestní hnutí, které další tzv. úsporná opatření odmítá, nenechá líbit program privatizací. Ty chce Nová demokracie provádět zejména v energetice a dodávkách vody. Už minimálně zde narazí na jedny z nejlépe organizovaných zaměstnanců, kteří jsou schopni se efektivně bránit.

Nejen tyto dva sektory v sobě skrývají značný potenciál. Celé hnutí, které si prošlo už 17 generálními stávkami za dva roky a dokázalo zmaterializovat svůj odpor právě v silném nárůstu podpory pro SYRIZU, odrazilo obavy mnohých rozumbradů o tom, že „se nic neděje“ a „nikam to nevede“. Samozřejmě, že všechna hnutí proti škrtům tahají za kratší konec provazu. Výsledky také nejsou patrné okamžitě a naráží na to, že konečné rozřešení těchto problémů je spojeno až s překonáním kapitalismu. Na rozdíl od České republiky ale existuje v Řecku volební alternativa, která může být hlasem protestního hnutí v parlamentu.

O SYRIZE nesmíme mít iluze. Ona a její vůdcové jsou pod extrémním tlakem. Ten se projevil už před volbami v tom, že někteří představitelé SYRIZY upustili od jednoznačného odmítnutí úsporných opatření.

I u nás jsme mohli sledovat mediální tlak, který dopadal na celou řeckou společnost. Trhy od ní očekávaly, že nebude „volit špatně“, jinak to přinese zemi jen zkázu. Co na tom, že to byly právě vlády PASOKu a ND, které nesou hlavní odpovědnost za hospodářskou situaci země. Platit mají jiní. A SYRIZA, ačkoli díky své aktivní účasti v protestním hnutí velmi odolná, přece jen začala vykazovat známky kolísání a kompromisu v základní otázce dluhu a „záchranných balíčků“ od EU.

Co by se stalo, kdyby opravdu SYRIZA sestavovala vládu, uvidíme asi příště, protože je nepravděpodobné, že bude Samarasova vláda dostatečně silná na to, aby přežila celé volební období. Kdyby nastal odchod Řecka z eurozóny, byla by to velká symbolická rána pro euro. Krize v nové kvalitě by ale mohla dopomoci ke změně politických koordinátů tak, jak je dnes známe. Na nás už bude záležet, zda na tuto změnu budeme připraveni, nebo nás zachvátí nějaký Zlatý úsvit.