Březnový bohatý muž na začátku léta
Jan MiesslerV kavárně na jihu tchajwanské metropole Tchajpej lze jistě zažít ledacos. Překvapivě to může být četba časopisu Rich Man, měsíčníku pro luxusní životní styl, kterému autor neodolal...
Sedím si takhle v kavárně na jihu tchajwanské metropole a po očku sleduju amerického kamaráda a jihoafrickou kamarádku, jak se dohadují o aplikaci Lewisova modelu na čínskou autonomní oblast Sin-ťiang. Po druhém očku sleduju polední asijskou dopravní špičku venku za oknem, ze které by měl průměrný český řidič nejdéle po pěti vteřinách infarkt. Přede mnou na stolku pak leží časopis Rich Man, měsíčník pro luxusní životní styl. Březnové číslo, samozřejmě v čínštině. Mé třetí očko po něm už nějakou chvíli se zájmem šilhá.
Nakonec neodolávám. Tradiční čínské znaky na obligátním křídovém papíře tajuplně značí, že být bohatý je důležité a vznešené - člověk ani nemusí znakům rozumět, aby mu to hned bylo jasné. Časopis samozřejmě také podává praktické a srozumitelné rady, jak na to. Tak především je třeba mít auto, například Volvo, Toyotu, Ferrari, Mercedes, Porsche nebo Lexus, kterážto vozítka mají v čísle minimálně jednu inzertní stranu. I když popravdě řečeno: co tam dělá ta Toyota, takovou značku přece každý bohatý muž obejde širokým obloukem?!
Dále je třeba mít diamantové hodinky Graff nebo japonskou whisky Yamazaki. Ještě jste neslyšeli o japonské whisce Yamazaki? Zřejmě ještě nepatříte mezi ty správné lidi.
Americký kamarád a jihoafrická kamarádka začínají zvažovat vhodnost Desakota modelu a já pokračuju v listování časopisem, který by v přepočtu vyšel asi na stovku českých korun a který mají tady v kavárně k zapůjčení zdarma. Číslo je tematicky orientováno na starou dobrou Británii a londýnské „poš plejsiz tu gou“, tedy stylové restaurace a puby, jeden luxusní hotel a jako bonus divadlo Globe s nějakým tím stručným výtahem o Shakespearovi v boxíku vpravo dole. Následuje luxusní nábytek a pedagogicky výživné představení hlavních taháků Bitského muzea. Potom ještě notebooky, příloha o značkových hodinkách a profil exekutvního šéfoficíra (alias „sí-ý-ou“) automobilky Rolls-Royce pana Torstena Muller-Otvose, po angloamericku obraného o přehlásky nad jedním německým ü dvěma tureckými ö. Já zachovávám pravopis originálu bez ohledu na okradeného rolls-roycového chudinku, beztak minimálně vzhledem ke stavu svého konta žádná chudinka nebude a nějakých šest teček ztracených v překladu ho nerozhází.
Také souhlasím, že mnozí řidiči si ještě nevšimli, že nesedí na motorce, nýbrž v autě, takže než aby při odbočovábí vpravo hodili blinkr, tak se mezi motorky prostě nacpou a pak ještě uraženě troubí ...
Zdejší doprava má ještě další výhodu, a tou je jízda mopedů a kol v protisměru (při kraji toho vyhrazeného pruhu, který někdy slouží i pro pěší, když zrovna "podloubí"není úplně průchozí). Je to velice praktické, když se chcete vrátit půl bloku, přeci nepojedete až k další křižovatce ... a všechny účastníky provozu tak nabádate k ještě větší opatrnosti. Aby si náhodou nemysleli, že jim ta půlka silnice patří a všichni tam jezdí jedním směrem.
Ani tu není mnoho dopravních značek, většinou stačí více pruhů a semafory na každé křižovatce ... člověk tak alespoň může věnovat pozornost tomu dopravnímu hemžení, což je fakt třeba.
Přijde mi, že v ČR je doprava příliš zatížená pravidly a předpoklady řidičů, že i ostatní tahle složitá pravidla dodržují. Sice to nějak funguje, ale za cenu bezohlednosti, tunelového vidění a korumpování dopravní policie.
Trochu lidského chaosu neškodí :-).
České dopravní policisty by sem měli posílat na stáž, aby si pak víc vážili toho, co mají doma. A taky by se mohli přiučit trochu té pověstně asijské slušnosti a nevtíravosti, například při kontrolách, jestli řidič nekonzumoval před jízdou alkohol:
- Dobrý den, pil jste před jízdou alkohol?
- Ne.
- Díky, můžete pokračovat v jízdě. Tudy prosím!
Myslím, že podobná důvěra mezi dopravními policisty a řidiči by i u nás ušetřila lidem spoustu nepříjemností. A v těch příkladech by se dalo pokračovat :-)