Vztahy mezi vládou Mariana Rajoye a školskou veřejností ve Španělsku se dále vyhrocují. Den po úterní stávce, do níž se zapojili studenti a učitelé ze škol všech úrovní, odmítlo 60 univerzitních rektorů jednat se stávajícím ministrem školství Josém Ignaciem Wertem. Wert se dle jejich vyjádření vyhýbá debatám o podobě úsporných opatření a k věcné kritice vlastních návrhů nijak nepřihlíží. Podle ministra je rozhodnutí rektorů „překvapující“, na jeho přístupu k věci ale nic nezmění — zákon, jež zavádí nejspornější sadu škrtů, prošel ostatně parlamentem už minulý týden a měnit se prý již nebude.

Podle čtvrtečních zpráv ve španělském tisku se teď rektoři pokoušejí o schůzku přímo s premiérem Rajoyem. Podle ministra Werta by se však měli zamyslet spíše nad vlastní odpovědností za stav španělského školství a zvážit, „zda na svou práci stačí“.

Zmíněná sada škrtů snižuje státní výdaje na školství o 21 procent a zvyšuje univerzitní školné o čtvrtinu. Vlády 17 autonomních společenství (španělská obdoba krajů či spolkových republik) zároveň dostaly pokyn, aby ve vlastních rozpočtech na vzdělání společně ušetřily 3 miliardy eur (75 miliard korun).

Podle analytiků opozičních stran přijde v důsledku škrtů o práci až 40 tisíc učitelů. Mnoho škol bude nuceno slučovat třídy. Zvýšené školné pak dále zatíží studenty, z nichž téměř polovina dnes nemůže najít oficiální práci.

Podle Wertova ministerstva i celé vlády je ale španělský vzdělávací systém předimenzovaný; řada škol poskytuje nekvalitní vzdělání a univerzitní absolventi se často neuplatní ani v oblastech, kde nouze o práci není.

Škrt jako lék?

V 46milionovém Španělsku je nyní 79 univerzit s 236 kampusy. Celá třetina studentů přitom vysokoškolské studium neukončí, což odpovídá dvojnásobku evropského průměru a podle Werta promrhání 3 miliard eur ze státní pokladny každý rok. Značná nezaměstnanost mládeže zas podle ministerské argumentace souvisí s vysokým počtem absolventů humanitních a sociálněvědních oborů, pro něž nemá trh uplatnění, a kteří nejsou zároveň dostatečně flexibilní, aby si našli práci mimo svůj obor.

Snížení počtu studentů a pedagogů, které si škrty vynutí, tak nebude podle Wertova mínění katastrofou — půjde o součást řešení problému. Také zvýšení školného by mělo studenty přimět, aby k výběru svého oboru přistupovali odpovědněji.

Kritici vládní politiky ovšem tvrdí, že tržní logika do školství nepatří; že je vzdělání sociálním právem a i ty obory, které trh dostatečně nedoceňuje, mají pro společnost svojí hodnotu.

Dále kritikové uvádějí, že zvláště střední a základní školy byly v některých oblastech Španělska již dříve podfinancované. Připomínají, že řada zařízení musela minulý rok zkrátit topnou sezónu a na některých školách chyběly peníze i na toaletní papír.

Procentuální podíl příspěvku na školství se po uplatnění schválených škrtů sníží na 4 procenta HDP, což je méně než evropský průměr. Minulá vláda sociálních demokratů si přitom na zvyšování příspěvků do školství zakládala a svou politiku změnila až po začátku krize.

Škrty ve vzdělání mají být navíc provedeny v čase, kdy stát a Evropská centrální banka všemožně pomáhají desítkám španělských bank.

Úterní stávka

Středečnímu protestu rektorů předcházela stávka, jakou Španělsko dlouho nezažilo — k učitelům a studentům veřejných škol se totiž tentokrát přidali i žáci a zaměstnanci škol soukromých. Stávkovalo se zároveň na institucích všech úrovní, od slavných univerzit po mateřské školy.

Protest podpořilo všech pět hlavních odborových centrál, které učitele sdružují. Souběžných průvodů v ulicích se zúčastnili i rodiče se svými dětmi.