Ve stupavské synagoze budou tuto sobotu představovat kandidáty na nejdůležitější literární slovenskou literární cenu Anasoft Litera, stejnojmenný festival konečně probíhá už celý týden. Budu tam. Začátek je v 19.00 a docela se těším, protože to slibuje unikátní zážitek. Rozumějte, potkám se s předními slovenským prozaiky, těmi nejlepšími a budu s nimi v synagoze, která je prý nádherná, úplně sám. Možná kromě nich tam bude ještě pár studentek slovakistiky, což mi nijak nepřekáží. Ve stejném čase totiž poběží z Helsinek přímý přenos semifinálového hokejového utkání Slovensko — Česko.

Přestože budu fakticky jen pár desítek kilometrů od domu, můj operátor mi naúčtuje pořádnou pálku za roaming, když budu mezi jednotlivými autroskými čteními sledovat výsledek utkání. Ať to dopadne jakkoliv, budu jako jediný zástupce české populace příjmat kondolence nebo gratulace od předních zástupců slovenské kultury. A tak přemýšlím, jestli je pro mne lepší, aby naši vyhráli, anebo prohráli. Jedno je jisté, když Slováci prohrají, dočkám se poplácání po rameni a několika stisků ruky, ale nadějný večírek se rozplyne a budu se dívat do smutných tváří sympatických lidí, kterým je hokej vlastně fuk, ale svému týmu to pochopitelně přáli. Když prohrajeme, tak se z milých a skromných spisovatelů a spisovatelek (to především) stanou pro jednu noc nesnesitelná monstra, která se sice trošku stydí zpívat oslavné písničky na hokejové mužstvo, ale jistě se neubrání ironickým poznámkam typu: tak tentokrát vám tom nevyšlo. Budou to pochopitelně myslet přátelsky a bude to i vtipné, jsou to konečně spisovatelé, ale jelikož tam za nás budu sám, ve výsledku se to stane nesnesitelným.