Navzodry těm co se nám smáli, je věta z oslavného chorálu brněnských fanoušků Komety, hudba je óda na radost a v písni se ještě zpívá, že vzhůru letí modrobílé šály a vzhůru Brno, vzhůru Kometa. Vymezovat se v Brně proti někomu je základ, léta jste se nám smáli, ale to nevadí, i tak letíme vzhůru, nakonec zvítězíme, to je pocit hluboce zakořeněný v každém z nás — obyvatelích města Brna.

Hokejové šílenství, kterému Brno propadlo, nemá obdobu, ale je pochopitelné. Jednačtyřicet let klub nehrál ve finále a šestačtyřicet let jsme nebyli mistři ligy, proti tomu je dvacet let samostatné ČR bezvýznamné datum v trhacím kalendáři. Fandíme Kometě, protože se jí daří, je to fenomén podobný ostravskému Baníku z před několika let, ne v dobrém a ve zlém, jak se zavazují muži a ženy před oltářem, my fandíme pouze, když se daří, ale o to radostněji a masověji.

Holešovská výzva s pár stovkami vzájemně pohádaných protestujících se může stydět, na našem náměstí Svobody jsou nás tisíce a nic radost nezkazí. Říkal jsem to Čestmíru Kopeckému, který se smál, že se nám říká „žoldáci“, protože ani jeden z hráčů, který teď buduje slávu staletou, jak se taky zpívá v chorálu citovaném úvodem, není odchovanec Brna. No a co? Proto se máme méně těšit a jásat? Ne, naopak, celá země nám drží palce, každé město má na našem ledě svého zástupce, Kometa střílí góly v historické celonárodní sportovní ekumeně. A že jsme do extraligy nepostoupili, ale koupili si umístění od Znojma, že někdo Kometě posměšně říká Znojmeta? Štěstíčku se musí jít naproti, to je stará pravda, a když na to máme, tak tu ligu prostě takto vyhrajem.

Jednou jsem napsal do facebookového profilu jednoduchou větu: Brno není pro každýho. Měl jsem víc lajků, než Karel Škrabal, který na sociálních sítích používá gendrový populismus, napíše třeba: dnes jsem nechal manželku odpočívat a vyžehlil, má pak asi sto „líbí se mi“ od všech přítelkyň, které za léta co je online nasbíral. I kdyby se teoreticky stalo a Pardubice to přes zaplacené rozhodčí a samostatné nájezdy, nějak vyhrály a byli mistři extraligy, nikdy se s tím nesmíříme a titul neuznáme. Brno má svá specifika a tím hlavním je chuť vyhrávat, moc se to tu nedaří, ale když se obejví příležitost, semkneme se, zvoníme o hodinu dřív, jako jeden muž přesouváme nádraží a podkopeme klidně Zelný trh, jen abychom měli kde zaparkovat, vůně poháru je nejmocnějším afrodisiakem, který nás staví na nohy. A tak za nás všechny prohlašuji, že ať nám zavřou divadla, začít se dá od opery, vyhodí Koryčánka z Domu umění, Patočkovi nedají ani korunu na Deník Referendum a Lužánky srovnají se zemí, Kometa musí stále letět vzhůru ke hvězdám, protože ty jsou jak sedmikrásky nad Brnem.