„Nezávislost Ústavního soudu je hodnota, s níž se nehazarduje,“ prohlásil ministr financí a zrušil výsledky kontroly, která na Ústavním soudu probíhala v souladu se zákonem celý loňský podzim. Důvody, které ve svém vyjádření k celé věci ministr uvádí, jsou čistě politické. Zmiňuje, že výsledkem kontroly by bylo penále ze strany příslušného finančního úřadu, které by mohlo být vykládáno jako účelový nátlak na Ústavní soud.

Celý případ je dokonalým příkladem jak převažování politiky nad zákonem, a tedy i právním státem, ale také zaměňování nezávislosti v rozhodování za nezávislost na právu. Je krajně nešťastné, jestliže předseda Ústavního soudu vyslovuje námitky, zda kontrola hospodaření nemůže ohrozit nezávislost jeho rozhodovací činnosti. Který jiný orgán by měl mít tolik zdravého sebevědomí, že by byl schopen odolat tlaku, než orgán ochrany ústavnosti? Jestliže by jej v nezávislém rozhodování mohla ovlivnit rutinní kontrola hospodaření, nabízí se otázka, nakolik by obstál ve vypjatější situaci, kdy by byla v sázce ústavnost ohrožená něčím víc, než skupinou kontrolorů procházejících jeho účty?