Asi „dvacátý“ díl oblíbeného seriálu „Omezování imunity“ skončil. V předchozích dílech se zdálo, že scénárista ztrácí dech, vše bylo střiženo podle stejného mustru a žádné překvapení se nečekalo. Tentokrát bylo vše jinak, možná díky změně v autorském týmu. Zaskočila shoda v Poslanecké sněmovně. Kdo se ale nechal ukolébat tím, že v Senátu po nezbytné reklamní pauze už žádný zvrat nehrozí, skončil přesně tam, kde ho chtěl scénárista mít: omezení tzv. doživotní imunity nakonec neprošlo. „Opět!“ zvolal by otupělý divák. A tvůrcům by neskonale křivdil. Měl by pravdu co do výsledku, ale nikoliv co do způsobu, jakým ho bude dosaženo. Vše bylo tak, jak má být — základní pravidla žánru byla dodržena, ale divák se nenudil, dokonce byl zaskočen.

Zápletka byla tentokrát nečekaná, až si člověk klade otázku, kdo vlastně chce příliš velkoryse pojatou parlamentní imunitu omezit? Výsledky hlasování ukazují vše podstatné. Zdá se, že reálně jí v Senátu nechce omezit nikdo. Přitom největší díl odpovědnosti padá na hlavu ČSSD.

V prvé řadě to byla a je ČSSD, kdo o omezení imunity dlouhodobě hovoří, a to bez větších výhrad. Na rozdíl od ODS. Ta vždy vyjadřovala značnou nechuť k této změně Ústavy. Její stanovisko tedy bylo jasné a posledním hlasováním nijak nevybočila z toho, co deklaruje. Nepřekvapila sice pozitivně, ale ani negativně. V případě ODS každý ví, na čem je. Situace ČSSD je zásadně odlišná, očekávání v ní kladená jsou v tomto směru větší. Rozhodně tedy není na místě za viníka výsledku označovat ODS, jak se na sociálních sítích také děje.

Odpovědnost ČSSD je o to větší, že Senát ovládá. Záleží tedy v podstatě pouze na ní, co a kdy bude zařazeno na program. Přitom výše uvedené výsledky hlasování ukazují, že hlavní problém nespočívá v hlasech proti, ale v neúčasti. K ní senátorský klub ČSSD sice nepřispěl vzhledem k počtu svých členů více, než ostatní kluby, ale v absolutním vyjádření ano. A tento úhel pohledu je třeba ještě umocnit o fakt, že se jednalo o záležitost pro ČSSD zásadní.

ČSSD místo aby jak v odborné, tak i laické veřejnosti očekávanou změnu podpořila, učinila pravý opak a zapříčinila její potopení. Opravdu není na místě jiné hodnocení. Je marné se odvolávat na neúčast či odpor v dalších klubech. Za Senát nese odpovědnost ČSSD, jedná se o věc, kterou vždy nejenom slovně podporovala.

Podobně příkré hodnocení je o to více na místě, že se nejedná o první lapsus tohoto druhu. V letošním roce se jedná ze zásadních věcí již o druhý podobný případ. Prvním bylo na konci ledna faktické schválení nového občanského zákoníku, byť předcházejících nejméně devět měsíců ČSSD zaujímala velmi odmítavé stanovisko a usilovala o jeho odmítnutí nebo alespoň odložení účinnosti.

Nyní se opět zopakovala situace, kdy vojsko nedorazilo do bitvy. A je třeba si položit otázku, kde je problém? Je to neschopnost zorganizovat práci senátorského klubu ČSSD? Nebo je problémem velmi vysoký počet senátorů zastávajících zároveň funkce starostů, hejtmanů a krajských zastupitelů? Nebo si vedení klubu ještě neuvědomilo, že jiná je situace, kdy má klub osm členů a jiná, když jich má pětkrát více a tvoří senátní většinu? Za stávající situace do značné míry znamená řízení tak velkého klubu nepřímo i řízení celé komory.

Těžko říct, lze jen spekulovat. Jedna věc je ale jistá. Pokud se něco nezmění, bude senátorský klub koulí na noze ČSSD. Nakonec už dnes jsou některé výsledky spíše přítěží. Co na tom, že v desítkách drobných věcí odvádí skvělou práci, když vidět jsou právě ta šlápnutí vedle.