Nejen na jižní Moravě (Karel Holomek, „A opět naléhavá otázka: Komu to slouží?, LN 20.4.) bychom našli případy zkreslování incidentů, v nichž jakýmkoliv způsobem figurují Romové. Samozřejmě zkreslování v neprospěch této nemilované menšiny.

A nejen zkreslování. Ony se množí i případy incidentů zcela vymyšlených. Vzpomínám si třeba na jednu svou pubertální klientku, která se ke mně dostala kvůli vážným problémům v chování, včetně krádeží. Ta  náhlé zmizení několika tisíc korun z rodinných peněz vysvětlila tak, že do domu „otevřeným oknem vlezli Cikáni a ukradli je.“ Matku naštěstí před cestou na policii napadlo prohledat dívce školní tašku…

Závažnější byl případ pobodaného muže, kterého našli štamgasti v krvavé kaluži na WC jedné z hospod v České Lípě. Prohlásil, že ho přepadli a oloupili nějací Romové. Regionální tisk zprávu přinesl s palcovými titulky, znovu připomněl známý novoborský mačetový útok a konstatoval, že agresivita Romů roste. Vodou na mlýn byla zpráva anticiganisticky laděné diskusní skupince na jednom místním internetovém serveru. Spokojeně konstatovali, že se opět potvrdilo, že soužití s touto problémovou skupinou není možné a že jiné než opravdu radikální řešení nemůže pomoci. Atmosféra ve městě by se dala krájet, na jednání městského zastupitelstva se strhla emotivní diskuse, v níž bylo vedení radnice obviněno z nepřímé odpovědnosti za útok, protože se údajně dost nestará o bezpečnost ve městě. Asi za 14 dní se ukázalo, že pobodaný si ty Romy vymyslel. Policii se nakonec přiznal, že se bodl do břicha s naivní představou, že se tak vyhne stíhání za dluhy, které si nadělal.

Podobná křivá nařčení občas zaznamenají média i leckde jinde po celé zemi. Nejnověji se v Liberci přiznala patnáctiletá dívka, když ovšem předtím na zhruba týden zaměstnala celý tým kriminalistů, kterým tak ovšem chyběl čas i prostředky na boj se skutečnými zločinci, že oznámené přepadení, okradení a pořezání třemi Romy si vymyslela. Ve škole jí to nešlo, navíc rodiče se  rozvádějí, doma nevlídno, zkrátka - zatracení Cikáni!

Přes narůstající množství těchto křivých obvinění lidé bohužel lhářům věří, nejenže se  lživě nařčeným nikdy nikdo neomluví, naopak, omlouváni jsou pravidelně lháři. Co hůř, tyto případy, ač vymyšlené, jen dále posilují protiromské nálady v české společnosti.

Nemilovaná romská menšina evidentně slouží jako hromosvod nejrůznějších společenských frustrací, nejnověji zejména v souvislosti s probíhajícími vládními reformami. Již při loňských varnsdorfských demonstracích byla vláda obviňována z nadržování Romům, z toho, že je uplácí příjmy, o nichž si prý poctivě pracující mohou nechat jen zdát. Na jednom z transparentů davu směřujícího k ubytovnám chudých dokonce stálo: „Chceme vaše dávky!“

Je otázka, zda temperamentní Romové trpně přijmou roli, kterou jim určila většina. Jestli útočníci, kteří těžce zranili ukrajinského chlapce v Břeclavi, byli opravdu Romové a jestli opravdu útočili jen proto, aby si vybili nahromaděný vztek, naznačuje to, jakým směrem se také může situace vyvíjet.

Pokud tedy místo přepjatých emocí, místo uplatňování principu kolektivní viny konečně nezačneme užívat zdravý rozum. Pokud konečně nezačneme hodnotit každého podle jeho skutků a ne podle toho, k jaké skupině patří.