Ve srovnání s psími kusy, které předvádí koalice ODS, TOP 09 a VV, jsou diskuse, jimiž žije česká sociální demokracie, mdlým odvarem. Přesto by neměly být přehlíženy či dokonce utlumovány. Dnes je na ně ještě čas. Až ČSSD převezme vládní otěže, nebude vědět, kam dřív skočit, a na úvahy o demokracii a čistotě procedur příliš prostoru nezbude.

V únoru spatřila světlo světa výzva k oživení sociální demokracie. Její autoři, Jakub Landovský, Lukáš Rázl, Jiří Dienstbier, Michal Sojka a Michaela Marksová, se sice obraceli čistě na pražskou členskou základnu, poněvadž situace v hlavním městě je nanejvýš kritická, nicméně ohlasy začaly putovat z celé republiky.

Text výzvy (www.zivasocdem.cz) se staví proti oligarchizaci sociální demokracie, kuloární politice, obcházení řadových (leckdy mlčících) členů. Brzy se ukázalo, že podobný pocit se vyskytuje i na Pardubicku, Olomoucku, ve středních Čechách… V některých krajích chybí invence, jinde nadbývá funkcionářské bratrstvo. Kandidátní listiny, například do krajských voleb, jsou sestavovány podle formálních pravidel, leč nesou obtisk handlů mezi okresy, různými náčelníky a exponenty lokálních lobby.

ČSSD prodělává nemoc typickou pro partaje, jež jsou na jedné straně programově i procentuálně silné, „všelidové“, ale na druhé straně trpí nízkým počtem členů. Pak se snadno může stát, že se jich zmocní různé vlivové skupiny. Pro obchodníky s politikou není obtížné naložit autobus svých zaměstnanců nebo zaplatit skupinu studentů či bezdomovců a povolat je — coby čerstvé členy - k různým typům vnitrostranických voleb. Zákulisní hybatelé jsou spokojeni, volič většinou nic nepozná (program je více méně hájen) a zapláčou leda poctivci, které do politiky přitáhly ideje a hodnoty.

Iniciátoři „oživení“ pražské sociální demokracie, na něž se postupně nabalují noví a noví sympatizanti, mezitím načrtli několik cest ven z krize. Patří k nim nízký klíč pro výběr delegátů místních organizací na obvodní konference a obvodních organizací na krajské konference, například jedna ku pěti. Čím více členů se vrcholných stranických akcí zúčastní, tím méně pravděpodobná je manipulace volitelskou masou. Dalším námětem je povinná účast kandidátů na partajní posty na o stupeň nižších shromážděních (obvodů, resp. místních organizací). Princip je jasný: kdo chce funkci, musí představit sebe i své záměry.