Odpověď na otázku položenou v titulku může většině čtenářů připadat snadná: Jistěže Dienstbier! Copak je Hulinský oblíbencem veřejného mínění? Copak Hulinský dokáže získávat ČSSD v Praze voličské hlasy — tedy alespoň srovnatelně s Dienstbierem?

Jenže tak snadné to zase není. Možná nás o tom přesvědčí výstupy z nadcházejícího pátečního jednání politického grémia ČSSD. Jiří Dienstbier svoje tažení proti Petru Hulinskému, kterému by nejraději ukončil členství v sociální demokracii, postavil jako „buď-anebo“, jiná volba zkrátka není. Žádné stranické špičky ale nemají rády takto eskalované spory. Přesto doufejme, že z Lidového domu jednoznačně zazní: Dienstbier!

V listopadu 2010 nastolil Jan Štern v Deníku Referendum (s odvoláním na dřívější úvahu Jakuba Patočky) volbu „Kohák, nebo Hulinský?“. Od té doby se ale dlouholetému šéfovi ČSSD v Praze Petru Hulinskému zrodil nebezpečnější protipól než poctivý levicový filozof. Jiří Dienstbier, odstavený lídr pro komunální volby 2010, přes slabou pozici v Praze získal výraznou podporu mezi členy sociální demokracie napříč republikou a letos na jaře se stal nezvykle hladce místopředsedou ČSSD. Paralelně s tím vybojoval po svém zesnulém otci v přímé volbě senátorský mandát na Kladensku. O nějaký čas později jej Bohuslav Sobotka povolal do funkce stínového ministra spravedlnosti. Na podzim vylétl Dienstbier na čelo žebříčku popularity českých politiků.

Kdo jiný by tedy měl být alternativou sociálně demokratického klientelismu a zápecnictví?

Sotva přitom může někdo Dienstbierovi vyčítat, že jako spousta jiných populárních politiků před ním plachtí po větru voličských nálad. Když se sestavovala koalice ODS a ČSSD v Praze, byl první, kdo se od ní distancoval a coby jediný oranžový zastupitel nepodepsal koaliční smlouvu. Pokud si tímto získal sympatie středových a pravicových „neódeesáckých“ voličů, tak je mohl později naleptat svým nesouhlasem s antikomunistickým tažením vládní koalice, například ostrou kritikou zákona oceňujícího tzv. třetí odboj. Není ostatně žádným tajemstvím, že Dienstbier jako jeden z mála čelných sociálních demokratů neodmítá spolupráci s KSČM na centrální úrovni. Je zkrátka dost důvodů, aby si pohněval voliče nalevo i napravo. Přesto si svoji oblibu drží.