Tuzemská média řeší detektivku jako vyšitou. Známe čin, známe pachatele, jen dosud na povrch nevyplul motiv. Boris Šťastný chirurgicky přesným a skvěle načasovaným řezem (o němž do poslední chvíle nevěděl primátor ani — prý - nikdo další z modrých zastupitelů) zabil pražskou koalici ODS a ČSSD. Sotva by tak učinil, kdyby neměl připraveny další kroky. Jenže známe politiku: je iracionální a ubírá se často cestami nevyzpytatelnými. Žádný, byť sebelépe připravený scénář v ní nelze mít za definitivní.

Boris Šťastný tvrdí, že koaliční spolupráce musela skončit kvůli hrozícímu zadlužování Prahy. A to přesto, že v radě města už předběžná dohoda na rozpočtu uzavřena byla. Jako pravděpodobnější se jeví důvody naznačované primátorem Bohuslavem Svobodou: rozdílné názory na klíčové projekty — čističku odpadních vod, tendr na likvidaci komunálního odpadu, investiční akce dopravního podniku… Leč dělící linie nevede mezi ODS a ČSSD, ale mezi zákulisními ekonomickými skupinami a jejich spojenci v obou koaličních stranách. Není divu, v těchto projektech jde o desítky miliard.

Kromě toho se rizikem stal samotný Svoboda. Politika se mu tuze zalíbila, nadto ta zásadová, gentlemanská, pokud možno bez kmotrů. To si ale zvolil špatnou partu. Přesto je osm spojenců v zastupitelském klubu ODS proti jedenácti docela slušný Svobodův výsledek. Nelze se pak ani vyhnout podezření, že Šťastný Svobodu pouze předběhl, třeba snil o změně rozložení sil samotný primátor. Teď ale dostal Svoboda za uši a bude si muset pamatovat, kdo je tady šéf.

Potíž je, že s upatlanými kartami hrají v této partii všichni zúčastnění. ODS je rozpolcená a neschopná se odtrhnout od loutkovodičů z řad byznysu. ČSSD je zpohodlnělá, navyklá roli outsidera a za kousek suché housky (ovšem její reálné benefity jsou ve skutečnosti pochopitelně vyšší) je schopná předvádět psí kusy. TOP 09 se úlohy opozice také nezhostila dvakrát slavně a její loňský lídr Zdeněk Tůma se stal neviditelným.

Nyní se horečnatě vyjednává. Zůstane-li některý z dosavadních koaličních partnerů příště mimo hru, bude to pro něj znamenat trpké ponížení. Proto se v nabídkách vůči TOP 09 oba předhánějí. Jenže ani TOP 09, v Praze vedená amatérsky, ba komicky působící dvojicí František Laudát — Daniel Korte, nepůsobí dvakrát seriózně. Chvíli chce post primátora, chvíli nikoliv. Chvíli kádruje protistranu (a odmítá tu kmotrovskou ODS, tu Hulinského a Březinovu ČSSD), chvíli nikoliv. Chvíli slýcháme o průniku jejích představ o financování Prahy s ČSSD, chvíli okázale vzývá „rozpočtovou odpovědnost“ pravicového tábora.

Ať už rozhovory o budoucí koalici dopadnou jakkoli (může se také stát, že ad hoc většina odhlasuje rozpočet na rok 2012 i pražský „ekotendr“ a pak se dá dohromady stará známá sestava), Prahu nic veselého nečeká. Alespoň co do stylu vládnutí a jeho pozadí.

Poraženou již dnes je sociální demokracie. Přes námitky skeptiků vsadila na utvoření tandemu s ODS, za níž stále stojí Tomáš Hrdlička a Roman Janoušek. Ovšem po roce ji její pravicoví partneři potupně odkopli. Zasloužila si něco jiného? Kdo s čím zachází, s tím také schází, praví jedno české pořekadlo. A další dodává: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Několik kladných bodů za uplynulý rok ale části oranžových radních přiznejme. Sympaticky se profilovali mladí politici Lukáš Kaucký a Petr Dolínek. Zásahy do pražské kultury či sociálních služeb byly zpravidla citlivé, promyšlené a správné. Připomeňme třeba financování neziskové kultury, osud Divadla Komedie, péči o bezdomovce nebo přístup k drogově závislým. Též v komunikaci s odborným i laickým okolím předstihli své kolegy, zejména Antonína Weinerta, který například narazil se svojí představou tzv. optimalizace středních škol.

ČSSD rovněž zdatně tepala macešský vztah ODS k ochraně přírody a naopak nadbíhání lačným developerům. Důsledná byla také v hájení dostupné veřejné dopravy. Tvrdit, že zcela zapomněla na svůj volební program, by tudíž bylo nekorektní. Její slabina tkví v něčem jiném — v nedůvěryhodných vrcholných reprezentantech, ignorování jejich přešlapů (zmiňme obžalobu podanou na náměstka primátora Karla Březinu), v přílišné náchylnosti ke kuloárnímu typu politiky (patří k němu i rozdělování tučných pašaliků ve veřejné správě, orgánech městských firem apod.). Zatímco ODS se až na Svobodu a jeho nejbližší okolí chová tak, jak se dalo čekat, ČSSD ukázala po volbách jinou tvář (a jiné tváře) než před volbami. A to voliči nezapomínají.

Jelikož cesta k možným novým komunálním volbám je trnitá, pravděpodobněji působí, že k nějaké dohodě dospějí přinejmenším dvě ze tří nejsilnějších stran v pražském zastupitelstvu. Co bude stát za ní, jaké neoficiální obchody, ústupky a přísliby, se stoprocentně nedozvíme. Jisté je jen to, že lídři, kteří vedli ODS, ČSSD a TOP 09 do loňských voleb, Bohuslav Svoboda, Jiří Dienstbier a Zdeněk Tůma, dál zůstanou v tomto absurdním kusu pouhými statisty.