Člověk si pár dnů promýšlí téma sloupku, pak se najednou stane cosi, co úvahy přenese jinam. Ačkoliv všichni vědí, že Věci veřejné způsobují na zdejší politické scéně permanentní krizi a že se vláda mj. kvůli jejich odposlechům a prapodivnému chování otřásá v základech, přece jen může dojít k určitému překvapení. Třeba poslední požadavky Věcí veřejných na kultivaci vlády. Po jejich přednesení a obhajobě Radkem Johnem pak působí Petr Nečas a Miroslav Kalousek jako umírnění a empatičtí politici.

Z kraje týdne čteme titulky, že Věci veřejné odcházejí z vlády. Pravda, může to být určitá novinářská nadsázka. Nicméně po kontrole několika médií se opravdu dočítám, že ministři nejmenší vládní strany už možná ve středu podají premiérovi demisi. Ale i tak by měl zůstat prostor pro jednání nad požadavky VV, myslí si jejich politici. O den později se dozvíme, že demise převezme a uschová tzv. předseda VV Radek John.

Nyní je jisté, že nikdy nečetl ústavu, ale nevadí. Už není ministrem, touží jen po křesle předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu S demisemi to skutečně není výmysl Radka Johna, přidala se k němu Karolina Peake: „Plně respektuji rozhodnutí stranického grémia a zítra podám demisi do rukou premiéra. Dáváme demisi k 1. květnu, nyní máme ještě nějakou dobu na jednání, nicméně myslíme to s demisí vážně.“ To bylo 3. dubna, ale 4. dubna premiér žádnou demisi neobdržel. protože ministři za VV řeknou, že demisi nepodají. Radek John prý vydal pokyn, aby ještě počkali. Karolina Peake po 24 hodinách mění stanovisko: „Nijak jsem se nevzepřela Věcem veřejným, včera jasně padlo rozhodnutí grémia strany, že ministři za VV mají podat demise. Já jsem dostala včera večer pokyn od předsedy strany, ať s tím ještě počkáme, nečiníme tak dnes a dáme prostor pro jednání s premiérem Nečasem.“ Tomu se říká státotvornost.

Absurdní požadavky VV, které obsahují sloučení některých ministerstev, rekonstrukci vlády a inventuru koaliční smlouvy včetně nového hlasování o důvěře, mají zřejmě Bártovi a spol. přinést nějaké politické body, možná odvést média od něčeho podstatného. Nevím a v tuto chvíli na tom ani nezáleží. Věci veřejné, nyní píši skutečně pouze o nich, se stačily natolik zdiskreditovat, že už jim nepomůže ani sebelepší nápad. Radek John překonal i ty nejdivočejší představy, které můžeme o politicích mít. Michal Babák za sebou nechává nejznámější sponzory ODS, Radjiva Sinhu a Lájose Bácse. U Víta Bárty si člověk posteskne: kdepak jsou ti elegáni Petr Čermák, Miroslav Macek či Jiří Kovář?

Výsledkem povelikonočních jednání bude patrně „nic“, popřípadě „velice málo“. Optimistkou zůstává předsedkyně dolní komory Miroslava Němcová. Myslí si, že když se podaří „obnovit důvěru uvnitř vlády a získat takovou sestavu ve sněmovně, která by kabinetu garantovala dostatečnou podporu a sílu, pak by vláda mohla fungovat dál“. Bohužel, ale vláda je natolik nepopulární, že důvěru se jí na veřejnosti už nepodaří obnovit.

Výsledkem této krize je, že sice nevíme, co přesně chceme, nicméně víme, že jsou tu Věci, které určitě nechceme.