V Rumunsku sílí protivládní protesty, připomíná se i rok 1989

Petr Jedlička

První demonstrace začaly ve čtvrtek na podporu úředníka, který kritizoval privatizační reformu zdravotnictví. Od soboty se volá po odchodu celé vlády. V ulicích jsou opět k vidění vlaky s vykrojeným středem. Postupně stoupá i radikalita.

Ve více než desítce rumunských měst od pátku protestují stovky až tisíce lidí. Vyjadřují tak nesouhlas s politikou prezidenta Traiana Basesca, středopravého kabinetu Emila Boca i stále rozšířenou korupcí v zemi.

Série protestů začala již minulý čtvrtek, kdy se první nespokojenci rozhodli podpořit Raeda Arafata - oblíbeného náměstka ministra zdravotnictví, který odešel z úřadu pro nesouhlas s návrhem zásadní zdravotnické reformy.

I když pak vláda předlohu stáhla, protesty neutichly. Během sobotní a nedělní noci je navíc provázely střety s policií, při kterých bylo zraněno až 54 lidí.

„Přišli jsme proto, že už nás to nebaví a šokuje nás, jak se jedná se schopnými lidmi jako je Raed Arafat,“ cituje AFP Mirelu Olteanuovou, designérku, která se zúčastnila sobotních protestů v Bukurešti.

„Už máme po krk všeho, od snižování platů po krádeže ze státního,“ řekli francouzské agentuře další tři nejmenované demonstrantky.

Rumun palestinského původu Raed Arafat se proslavil modernizací systému záchranné služby a sítě pohotovostí. Sporná reforma umožňovala rozsáhlou privatizaci v celém zdravotnictví, větně tohoto odvětví. Navíc dle kritiků obsahovala nejasnosti, které by mohly vést k ovládnutí určitých sektorů zdravotnictví pojišťovnami a jejich následnému zrušení pro nerentabilnost.

Bocova vláda stáhla návrh hned v pátek a slíbila nový, do několika dní. Sám Arafat vyzval příznivce, aby protestů zanechali, neboť mohou být „politicky zmanipulované“.

Lidé se ovšem o víkendu do ulic vrátili.

Příčina v reformách

Bocova vláda a prezident Basescu, který je v rumunské politice velice vlivnou postavou, čelí už třetí rok důsledkům krize půjčkami od Mezinárodního měnového fondu. Ty jim umožňují odvracet recesi. Musí však zároveň plnit požadavky Fondu — především snižovat schodek rozpočtu a prosazovat neoliberální opatření.

„Už se to nedá vydržet. Nemáme peníze na živobytí. Penze jsou příliš malé a životní náklady přesahují vše, co si můžeme dovolit,“ vysvětlil AP v sobotu demonstrant, který se představil jako Sorin.

„Mafiósova vláda rozkradla všechno, co jsme měli. Táhni ty bídný pse!,“ zaznamenala agentura hlas davu, určený prezidentu Basescovi.

Vládní reformy vyvolaly od roku 2009 řadu stávek a nejrůznějších protestních akcí, včetně demonstrativního skoku televizního reportéra z parlamentního balkónu mezi poslanecké lavice nebo srocení čarodějnic. Současné protesty jsou ale zatím nejdelší a také nejživelnější.

K víkendovým násilným střetům došlo dle agenturních zpráv zejména v Bukurešti. Stalo se tak poté, co pořádkové síly začaly v sobotu večer usměrňovat dav, jehož příslušníci opustili vymezený prostor na chodníku a zablokovali hlavní bulvár. Podle policie násilí vyprovokovali fanoušci fotbalových klubů Dinamo a Steaua, kteří část demonstrantů strhli k házení kamenů.

Pořádkovým silám se zatím vždy podařilo dav rozehnat slzným plynem. Počet zraněných v noci z neděle na pondělí byl ale oproti předchozí noci trojnásobný.

Jako za Ceausesca?

Četní dopisovatelé zpravodajských agentur v Rumunsku uvádějí, že jim stávající protesty připomínají dění před revolucí v prosinci 1989. Podobnost je tu prý jednak vizuální — demonstranti působí mimořádně rozhořčeně a mnozí mávají vlajkami s vyříznutým středem — a jednak politická. Premiér Boc se sice v neděli objevil v televizi při návštěvě zraněných policistů; prezident Basescu ale za celý víkend neučinil jediné prohlášení. Objevily se i dohady, že někam odjel — podobně jako před svržením komunistického samovládce Nicolae Ceausesca.

Protestů se doposud otevřeně neúčastnili zástupci opozičních stran. Jejich vedení pouze vyjádřilo v tiskových prohlášení demonstrantům solidaritu a také vyzvalo k předčasným volbám.

„Skutečnost, že se prezident, premiér a členové vlády skrývají před veřejným míněním, odhaluje chaos současné moci. To, že již nejvyšší představitelé státu nemají odvahu ukázat se na veřejnosti a že se lidé uchylují k násilí místo rozumného dialogu, lze považovat za příznak konce režimu,“ píše se v tiskovém prohlášení Sociálně liberální unie — opoziční koalice sociálnědemokratických a konzervativních stran.

Bocův kabinet vládne od roku 2008, prezident Basescu je ve funkci o čtyři roky déle. Basescu čelil již v roce 2007 sesazení parlamentem, vypsané referendum o svém setrvání v úřadu ale vyhrál. V roce 2009 byl zvolen na další pětileté období.

Charismatický Basescu si běhěm minulých let budoval image svobodomyslného, běžnému člověku blízkého muže. Televizní reportéři mu kladli otázky při nákupu v supermarketu, bulvár přinášel snímky z tanečních zábav, které navštěvoval se svou ženou. Od zavádění reforem provázeném četným korupčními skandály však jeho obliba klesá. Podle rumunských novinářů si prezident udržuje přímý vliv na vládu pomocí několika oddaných ministrů, zvláště pak ministryně cestovního ruchu Eleny Udreaové. Basecuova vlastní dcera Elena zase zastupuje Rumunsko v Evropském parlamentu.

Další informace:

Nineoclock.ro Protests in Bucharest, elsewhere, five gendarmes injured

AP Romanian violent protests prompt emergency meeting

Focus News New protests in Romania

BBC News Emergency call as Romania austerity protests escalate

Reuters Thousands protest against austerity in Romania

    Diskuse
    SH
    January 22, 2012 v 18.57
    MOŽNOST OBRODY
    Politická praxe liberálů po rozpadu bipolárního světa připomíná od počátku zdivočelého býka, utrženého z řetězu. Naděje, které vkládala obrovská většina veřejnosti v těchto zemích do politických převratů poslední dekády minulého století, nejenže nebyly naplněny, ale byla dokonce cynicky vysmívány zvlčilým bonmotem o tom, že lidé by si přáli bohatství „kapitalismu“ při „socialistické“ námaze. Již v prvních letech bylo ale moudrými lidmi ze Západu politickým aktivistům postsovětských zemí vytýkáno, že nepostupovali dál ze svých zkušeností, nýbrž že se vrátili do bahna předsocialistické minulosti. Především levicoví politici Západu nám to vytýkali jako zradu většinové společnosti. Sám jsem si to osobně vyslechl ve Španělsku už v roce 1991. Současná situace začíná volat po jediném. Po repete. Správně to řekl nedávno Walesa, a ten má privilegium něco takového říct: „Je třeba všechno dosavadní zbourat a začít znovu“. Já k tomu pouze dodávám, že je k tomu nejvyšší čas a mělo by to začít v mnoha zemích bývalého Východu najednou. My jsme byli skutečně dál v realizaci všelidské společnosti, než byla drancující agresivnost našich soupeřů