Politická praxe liberálů po rozpadu bipolárního světa připomíná od počátku zdivočelého býka, utrženého z řetězu. Naděje, které vkládala obrovská většina veřejnosti v těchto zemích do politických převratů poslední dekády minulého století, nejenže nebyly naplněny, ale byla dokonce cynicky vysmívány zvlčilým bonmotem o tom, že lidé by si přáli bohatství „kapitalismu“ při „socialistické“ námaze. Již v prvních letech bylo ale moudrými lidmi ze Západu politickým aktivistům postsovětských zemí vytýkáno, že nepostupovali dál ze svých zkušeností, nýbrž že se vrátili do bahna předsocialistické minulosti. Především levicoví politici Západu nám to vytýkali jako zradu většinové společnosti. Sám jsem si to osobně vyslechl ve Španělsku už v roce 1991. Současná situace začíná volat po jediném. Po repete. Správně to řekl nedávno Walesa, a ten má privilegium něco takového říct: „Je třeba všechno dosavadní zbourat a začít znovu“. Já k tomu pouze dodávám, že je k tomu nejvyšší čas a mělo by to začít v mnoha zemích bývalého Východu najednou. My jsme byli skutečně dál v realizaci všelidské společnosti, než byla drancující agresivnost našich soupeřů.