Prezidentovi muži se s nikým nemazlí

Lukáš Jelínek

Po politických nekorektních provokatérech Petru Hájkovi a Ladislavu Jaklovi zde máme další samorost radící stávající hlavě státu. A opět jde o chlapíka neohroženého, který na první pohled pozná vaši národnost, kvalifikaci i politickou orientaci.

Beru to jako čest, že dva přední čeští odborníci na politický extremismus, Michal Mazel a Miroslav Mareš, byli mými spolužáky. Také proto vím, že se jedná o muže z masa a kostí, ne o nějaké virtuální bytosti nebo rovnou monstra. A proto též rozumím tomu, že pověsili na hřebík práci soudních znalců. Vždyť kdo by měl chuť vystavovat sebe, natožpak svoji rodinu různým výhrůžkám a dlouhodobým rizikům? Navíc představitele tuzemské neonacistické scény můžeme podezírat z ledasčeho, jen ne z toho, že by mluvili do větru…

Mrzí mne však přístup státu a jeho oficiálních údů. Pro policisty, státní zástupce a soudce jakoby bylo tuze pohodlné spoléhat se v odhalování extrémistů na soudní znalce. Někdy to dokonce působí dojmem, že si sami myjí ruce: To ne my, to nám nakukal znalec!

V době, kdy nácka na hony daleko vycítí kdejaký amatérský anarchista či občanský aktivista, orgány činné v trestním řízení často stojí a bezradně — nebo snad zbaběle? — přešlapují. Přitom spoustu věcí by měly umět vyhodnotit samy. Gordické uzly by jim mohla pomoci rozplétat odborná pracoviště v oborech politologie nebo historie, nikoli však jednotlivci, na něž se vždy spolehlivě snese hněv obžalovaných.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Petr Miklas, terapeut
January 13, 2012 v 7.15
Děkuji vám za odvahu, pane Jelínku!
Už jsem na odkaz k tomuto vašemu článku narazil na několika místech - přestože vyšel teprve včera. Diskuze pod samotným článkem ale zatím zeje prázdnotou. Souhlasím s vámi, pane Jelínku, sdílím především váš odmítavý postoj k popisovanému druhu myšlení. Hlavně mě zaujal váš postřeh: "Podle Kočího logiky by romský znalec nesměl vystupovat v kauzách Romů nebo znalec „bílý, etnický Čech“ v případech, kde se jiný „bílý, etnický Čech“ stal obětí někoho odlišného. Nad odborností vítězí rodný list. Je to celé postavené na hlavu." Co by se podle téhle logiky asi stalo s vymahatelností práva - v Česku? Ta je i bez toho značně problematická, nejednou podle hlasu lidu založená spíš v "přirozeném" právu silnějšího, hlasitějšího, movitějšího? A nyní tedy už zase i rodově onačejšího?
Hlavou mi víří otázka: Čím je pro nás, současné Čechy, Moravany, Slovany, Evropany a jiné moderní věroučné denominace tohle patriarchální (a v převažující míře snad ještě raně středověké) společenské kastování podle původu stále tak přitažlivé?
VS
Veronika Srbová, referentka státní správy
January 13, 2012 v 15.27
I mě článek více než oslovil.
Pane Miklasi, myslím, že na Vaši otázku lze snadno najít odpověď: tohle kastování je univerzálně použitelné a hlavně náramě jednoduché. Každý z nás má ve svém "rodokmenu" předky velmi různé, a tak lze snadno vytáhnout v pravou chvíli zrovna ten typ, který je buď zrovna nyní glorifikován (pradědeček úspěšný továrník, který se vypracoval vlastní pílí....), nebo naopak opovrhován (strýček z té "levičácké Francie", tam tihle socani byli vždycky, už od dob komuny.)
A proč vítězí argument rodného listu nad odborností? Nu přece proto, že o tu vlastně nikomu ani nejde. Spravedlnost a elementární logika, nemluvě o lidských či společenských hodnotách - to jsou dnes v nejvyšších kruzích skoro sprostá slova.
PM
Petrasek Milan, penzista
January 13, 2012 v 17.40
Sdílím obavy pana Jelínka, že
usilovná snaha V.Klause o infiltraci administrativy nohsledy jeho radikálně pravicového světonázoru přispěje neblaze k i radikalizaci celé politické scény.
"Překvapující zjištění" pravého vztahu německých policistů, státních zástupců a soudců k extrémní pravici je výstrahou.
SH
Stanislav Hošek, Penzista
January 17, 2012 v 19.22
Jde opravdu o hodně, ne-li o všechno.
Hitler kdysi vyřvával „Život, nebo bolševismus“. Já se stejnou intenzitou dneska říkám: „Život, nebo nacismus“. A k tomu mám ještě navíc obavu, že skrytá, leč reálná globální moc, ho záměrně probouzí, aby jej mohla zneužít ke svému prospěchu.
Petr Miklas, terapeut
January 18, 2012 v 7.45
Peníze nebo život!
Tím životem jste mi nahrál, pane Hošku. Živé je podle jedné školní definice to, co se hýbe, co je dráždivé, co se rozmnožuje. Žije tím, že svébytně reaguje na podněty z okolí a působí do něho zpět i samo na sebe. Jak jdeme životem, vypouštíme balónky činů a myšlenek a necháváme je za sebou napospas jiným živým. Ti si z nich vybírají, co se jim líbí, co přijmou, nebo co se jim nelíbí, co odmítnou. Někdy vážně jako by to byla naše slabost, že máme raději všechny ty vymyšlené, pojmenované a tím jakoby známé a magicky ovládnuté -izmy než nevypočitatelná, krásná i nebezpečná tajemství života...
Někdo se činí, jiný dostane strach, další ovládá lidi, tahle zas třeba zkoumá, popisuje a třídí, jeden vsadil na krásu, druhý na moudrost... Každý to tajemství neseme jinak.