Protože se v těchto dnech znovu začíná objevovat tlak na důchodovou reformu, rozhodla jsem se, že se jí dnes budu věnovat. Ve svém znamenitém článku mě předešel Tomáš Tožička, který popsal některé základní aspekty a připomněl, jak to vypadá v Argentině, Chile, Mexiku nebo Kolumbii. Protože je to však téma zásadní, které ovlivní naše životy na dlouhá léta, neuškodí, když se na ně podíváme z více stran.

Tomáš Tožička přesně říká, že na důchody bude tolik peněz, kolik se na tento účet deponuje. Jednak jde o výši plateb, které se záměrně stále snižují (zastropování odvodů pro lidi z vyšších příjmových skupin), jednak lze při podrobnějším studiu rozpočtu objevit, že sedm miliard, které se na tento účet v minulém roce na účet mělo navíc vložit, bylo přesunuto do  jiných kapitol. Kromě toho všichni, kdo straší katastrofálním deficitem v oblasti sociálních dávek, zřejmě záměrně nebo z neznalosti, směšují tyto dávky s důchody, které ale jdou z jiné kapitoly než sociální dávky. Jsou vypláceny z penzijního pojištění, které si každý povinně platí, a kde se vybralo 340 miliard, takže žádná katastrofa nehrozí, rozdíl je asi kolem tří miliard (L. Niedermayer — Respekt).