O co se hraje v navrhovaných změnách důchodového systému

Táňa Fischerová

Nová reforma důchodů, která se nám představuje, je vedena snahou bankéřů získat další peníze od státu i daňových poplatníků. Politikům se líbí, protože je zbavuje odpovědnosti.

Protože se v těchto dnech znovu začíná objevovat tlak na důchodovou reformu, rozhodla jsem se, že se jí dnes budu věnovat. Ve svém znamenitém článku mě předešel Tomáš Tožička, který popsal některé základní aspekty a připomněl, jak to vypadá v Argentině, Chile, Mexiku nebo Kolumbii. Protože je to však téma zásadní, které ovlivní naše životy na dlouhá léta, neuškodí, když se na ně podíváme z více stran.

Tomáš Tožička přesně říká, že na důchody bude tolik peněz, kolik se na tento účet deponuje. Jednak jde o výši plateb, které se záměrně stále snižují (zastropování odvodů pro lidi z vyšších příjmových skupin), jednak lze při podrobnějším studiu rozpočtu objevit, že sedm miliard, které se na tento účet v minulém roce na účet mělo navíc vložit, bylo přesunuto do  jiných kapitol. Kromě toho všichni, kdo straší katastrofálním deficitem v oblasti sociálních dávek, zřejmě záměrně nebo z neznalosti, směšují tyto dávky s důchody, které ale jdou z jiné kapitoly než sociální dávky. Jsou vypláceny z penzijního pojištění, které si každý povinně platí, a kde se vybralo 340 miliard, takže žádná katastrofa nehrozí, rozdíl je asi kolem tří miliard (L. Niedermayer — Respekt).

×
Diskuse
January 24, 2010 v 21.37
Táňo, moc dobrý článek. Jedna maličkost. Účet důchodového zabezpečení nebyl nikdy samostatný. A po většinu porevolučních let byl v přebytku. Přebytek se pravidelně rozpouštěl ve státním rozpočtu. Za Zemanovy vlády, když byl ministrem práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, bylo připravováno oddělení tohoto účtu do státního rozpočtu. Měla vzniknout Sociální pojišťovna jako veřejnoprávní instituce, obdoba VZP. Smyslem bylo zachovat peníze vybrané na pojištění v systému. Shodou okolností a ironií osudu velmi obsáhlý materiál pro poradu ministra připravil tehdejší náměstek ministra práce Jiří Rusnok. Tehdy ovšem neměl s penzijními fondy nic společného. Vláda ČSSD byla tehdy menšinová a nepodařilo se to prosadit. Nakonec se s tím ani do Sněmovny nešlo.