Nepřítel lidu
Alena ZemančíkováPod vedením Jaroslava Achaba Haidlera se Činoherní studio v Ústí nad Labem vzchopilo po povodních v roce 2002 a získalo v anketě o Cenu Alfréda Radoka titul Divadlo roku. Teď ho správní rada činoherního studia pod tlakem Rady města odvolala.
Činoherní studio v Ústí nad Labem otevřelo novou sezónu v novém uspořádání — ředitelem divadla se stal po Jaroslavu Achabu Heidlerovi Vladimír Čepek, uměleckým šéfem režisér Filip Nuckolls a dramaturgem Vojtěch Bárta. Nepřítel lidu je první premiérou sezóny a odstoupivší ředitel se tu vrací na jeviště jako herec, rovnou v hlavní roli doktora Tomáše Stockmanna, Ibsenova „nepřítele lidu“.
Tahle hra z doby prudce se rozvíjejícího kapitalismu jako by byla psána pro dnešní dobu — dokonce je tak působivá a aktuální, že svou existencí skoro brání současným autorům vyjádřit se k podobné problematice novým textem. Ibsen je tu nepřekonatelný. A sotva se najde u nás město, které by bylo dokonalejším pozadím pro děj Nepřítele lidu, než je Ústí.
Kromě toho se podařilo dramaturgii divadla vypátrat v anglicky psané medicínské ročence, že příběh Ibsenova hrdiny se nápadně podobá — a zřejmě je inspirován — příběhem lázeňského lékaře Eduarda Meissnera z Teplic z roku 1832, který byl vykřičen a kamenován davem teplických občanů proto, že zveřejnil informace o choleře ve městě a způsobil tak odjezd nejvýznamnějších lázeňských hostů. Meissner se ovšem uchytil velmi úspěšně v Karlových Varech, kde měli možná z teplické aféry konkurenční radost.
V 19. století se zakládaly lázně všude možně, lázeňská léčba byla velký byznys, asi jako dnes výroba elektrické energie.
Co se týče lidu obecně, tak ten začne něco dělat teprve tehdy, až mu řádně poteče do bot. A i tak potřebuje někoho, kdo by mu radil, co má dělat. A ten někdo může být dnes jeho hrdinou a zítra ho lid bude ochoten třeba pověsit. Jak napsal Havlíček: Tak to chodí na tom světě každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš...
Ale nechci nikoho odradit, jen upozorňuji na dávno známé věci.