Zvláštním rysem současné civilizace je ničení vlastních kořenů. Africká kolébka lidského druhu je ničená soustavně a dlouhodobě. S úchylnou důkladností byla rozbombardována Mezopotámie, rodiště velkých kultur. Ekonomicky je likvidováno Řecko, první evropská demokracie. Možná jsou to všechno jenom náhody, ale je to přece jen zarážející.

Může taková civilizace přežít? Může přežít civilizace, jejichž mocní se snaží všemi technickými prostředky v rozporu s neustálým vyhlašováním svobody a nedotknutelnosti individua kontrolovat všechny a každého? Nejnověji se to provalilo na německou vládu, která jak se zdá vůči vlastním občanům využívá počítačové viry typu trojský kůň, aby získala přístup k obsahu jejich počítačů. Ale co, je to platné, když stejné vlády, které díky kamerám a počítačovému slídění mohou vědět o komkoli téměř cokoliv, nevědí vůbec nic o tom, jak se bude zítra vyvíjet ekonomika jejich zemí, závislá na nikým nekontrolovaných přesunech virtuálních peněz? A prý si neví rady se situací v Řecku, jehož podíl na ekonomice EU tvoří jen pár procent.

Panika kolem Řecka se objevuje každých pár měsíců a podle autorů nejnovější zprávy GlobalEurope Anticipation Bulletin, vydávané institutem Laboratoire Européen d'Anticipation Politique (LEAP) se tak stává vždy, když se vyhrotí ekonomické problémy v USA a v Británii. Zpráva dobře vystihuje současnou situaci: „Léto bylo řetězcem katastrof pro USA (recese, snížení ratingu, ochromení a bezmoc politického systému, neschopnost odsouhlasit realistický úsporný program). Velká Británie se propadá do deprese, na ulicích jejích měst vypukla povstání s neobvyklými násilnostmi, úsporný program vede zemi do sociální krize dosud neznámého rozsahu a přesto nedokáže zabránit růstu veřejných deficitů. Vládní koalice už vůbec neví, proč by měla ještě zůstávat pohromadě a jak by mohla společně vládnout. Jako šlehačka na dortu celého toho strašlivého vývoje pak působí odhalení propojení Murdochova mediálního impéria s vedoucími politiky. V takové zoufalé situaci pro USA a Velkou Británii nemohla nepřijít nová vlna zpráv o strašlivé situaci v Řecku a o nadcházejícím konci eura.“

Analytici z LEAP, kteří se ve svých prognózách v posledních letech, kdy jejich zprávy příležitostně sleduji, mýlili proklatě málo, v tom vidí jen obvyklé propagandistické odvádění pozornosti. Přes všechny mediální kampaně zůstává euro stabilní, zájem o eurové dluhopisy roste a zájem o dolarové dluhopisy klesá. Představa, že by došlo ke kolektivnímu politickému řešení, při kterém by Evropská unie rozhodla, že krizi už nebudou platit pouze daňoví poplatníci, ale že dojede i na banky, vyvolává na Wall Street a v City of London pochopitelnou paniku.

Přitom by to nebylo ani nic nepředstavitelného, ani originálního. Joachim Becker píše, že při krizi v Argentině na počátku devadesátých let, po pádu několika vlád po sobě a masových protestech nakonec Kirchnerova vláda vyjednala s většinou zahraničních věřitelů odepsání solidních 43% procent dluhů. Tehdy takové řešení vláda USA celkem podporovala, protože měla zájem na stabilitě Argentiny. Neústupnější byli tehdy evropské vlády. Nakonec se ukázalo, že důkladné oddlužení argentinskou ekonomiku, řízenou rozumnými vládami, postavilo na nohy tak, že dokázala velkou část dluhů splatit do roku 2005.

Řekové nepochybně argentinský příklad znají a vědí, že jejich protesty nemusí být marné. I pouhá hrozba skutečně lidové levicové vlády dokáže obměkčit i okoralá srdce bankéřů. Budou-li Řekové dostatečné vytrvalí, i oni prosadí, aby se na ztrátách podíleli i věřitelské banky.