Nepřímým daním, a DPH mezi nimi na předním místě, připisuji tři základní vlastnosti. Že je nikdo nemusí přiznávat, že jsou zahrnuty v malém v každém výrobku i službě, oplývají pro stát nedocenitelnou výhodou levného výběru a zanedbatelných úniků. Jsou to daně pohodlné. Že je stát může nastavit pro různé výrobky a služby různě vysoké, pomáhají mu ať už podle jakýchkoli kritérií usměrňovat nežádoucí a zvýhodňovat poptávanou výrobu či spotřebu, tedy například vysoko danit škodlivé cigarety a od daně osvobodit veřejnou dopravu. Jsou to daně ideologické. A konečně: že tvoří základní životní potřeby — potraviny, bydlení, ošacení — větší procento rozpočtového koše nízkopříjmových skupin obyvatel, postihuje výše DPH sociálně slabé více. Jsou to daně asociální.

V současnosti máme dvě sazby daní z přidané hodnoty a skupinu položek od DPH osvobozených. Snížená sazba činí deset procent, základní dvacet. Nejprve vláda na návrh ministerstva financí a nově i poslanci schválili zvýšení té snížené sazby a to z deseti na čtrnáct procent od ledna roku 2012, přičemž základní sazba má zůstat zachována. Od ledna 2013, a i to je součást schváleného návrhu, má ale dojít ke splynutí obou sazeb na sedmnácti a půl procentech. Návrh míří do Senátu, nejspíš bude vrácen, ale poslanci jej schválí znovu. Mnozí si ještě pamatujeme, že sbližování obou sazeb zahájila již Topolánkova vláda v rámci tehdejšího daňového batohu: nižší sazba byla původně pětiprocentní a základní činila dvaadvacet procent.