Ve svém příspěvku chci volně navázat na komentář Jiřího Dolejše O mostech mezi bezvěrci a věřícími, který vyšel v Deníku Referendum před necelým měsícem.

Jiří Dolejš se zabývá nejprve rozdíly mezi věřícími a bezvěrci z hlediska více méně noetického a zdá se mi, že je v tom dosti poplatný tradičním klišé z příruček stranické protináboženské propagandy. Přinejmenším od dob teologů, kteří se věnovali nenáboženské interpretaci evangelia v navázání na Dietricha Bonhoeffera nebo materialistické interpretaci Bible a od časů Ericha Fromma a jeho úvah o racionální víře, nelze rozdíl mezi věřícími a bezvěrci, resp. křesťany a ateisty pojednávat takhle zjednodušeně. Podobných zjednodušení se autor dopouští, když píše o sektářství, které nepochybně není výsadou jen náboženských skupin a není ani pro velké náboženské koncepty typické.

Důležitá je otázka spojenectví lidí a organizací, které se hlásí buď k socialistické nebo biblické (židovské a křesťanské) tradici anebo k oběma zároveň, což je daleko častější případ, než se z žabí perspektivy české kotliny jeví. Není to tak překvapivé, když se seznámíme s emancipačními a egalitářskými podněty samotné Bible. Je to zejména chápání boha jako osvoboditele. Biblický bůh osvobozuje z egyptského otroctví, od zotročujících dluhů, od strachu, hříchu a viny ke „svobodě dětí Božích“, která není individuální libovůlí, ale svobodou solidarity a naděje. Přiznávám, že existují i jiné interpretace, které z boha Bible dělají úzkoprsého, nepochopitelného despotu, který vyžaduje slepou poslušnost a poskytuje za ni individuální spásu. U tak rozmanitého a rozsáhlého textu, který vznikal tisíc let a další dva tisíce už je interpretován, existuje hodně prostoru pro výkladovou ekvilibristiku. Nejsou snad jiné náboženské texty stejně sporné? Nevedly se podobné spory třeba i o Marxovy texty? A tak i při četbě a porozumění nakonec zase rozhoduje předporozmnění dané společenskou pozicí a životní orientací (vírou?!). Už zmíněný Erich Fromm pojmenoval základní dichotomii jako lásku k životu nebo lásku ke smrti (navazuje na náboženskou tradici, na Spinozu, Marxe, Schweitzera, Freuda, další představitele Frankfurtské školy atd.).