Spor o Bátoru, aneb Úvaha o postkomunistickém fašismu

Jiří Pehe

Ladislav Bátora není v českém veřejném prostoru jediným „hluboce konzervativním, autenticky pravicovým člověkem“. Proto nastal čas se fenoménem postkomunistického fašismu vážně zabývat.

Angažmá bývalého volebního lídra extremistické Národní strany Ladislava Bátory na vysokém úřednickém postu na Ministerstvu školství rozvířilo i debatu o názorech, které Bátora reprezentuje. Respektovaní intelektuálové mluví o „fašizujícím světě českého maloměšťáka“ či o reinkarnaci druhorepublikového fašismu. Ministr financí a místopředseda koaliční srany TOP 09 Miroslav Kalousek přímo nazval Bátoru „starým fašounem“.

S Bátorou udržují čilé styky lidé z okolí prezidenta Václava Klause, a sám prezident přirovnal hon na Bátoru k „hilsneriádě“, přičemž tvrdil, že Bátora je „hluboce konzervativní, autenticky pravicový člověk“. Spekuluje se, zda si prezident nepřipravuje půdu pro založení nové politické strany.

Jelikož se v okolí prezidenta vyskytují i další lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou „hluboce konzervativní“, ale jejich často skandální názory se dost podobají těm, které sděluje veřejnosti Bátora, o němž, jak už bylo řečeno, se naopak už otevřeně mluví jako o „fašounovi“, je zapotřebí se fenoménem postkomunistického fašismu zabývat.

Slavný sociolog a politolog Ralf Dahrendorf hned po pádu komunismu varoval politiky i občany rodících se demokracií, že proces transformace bude mnohem delší, než si většina z nich představuje. Zatímco vytvoření institucionálního rámce a procedur politické demokracie mělo podle něj trvat jen několik měsíců či let, a vytvoření jakž takž fungujícího trhu zhruba šest let, vytvoření opravdové demokratické kultury, založené na rozvinuté občanské společnosti, mělo trvat možná až šedesát let, tedy dvě až tři generace.

Ne ve všech transformujících se společnostech se navíc musel podle Dahrendorfa tento proces zdařit. Někde se mohl zastavit v polovině cesty, jinde mohl vést k dlouhým obdobím zmatku a ztráty orientace. Přímočará „cesta ke svobodě“ byla jen jednou z alternativ.

Největším rizikem pro společnosti, které se vydaly na cestu od totalitního systému k demokracii, byl ale podle Dahrendorfa fašismus (Ralf Dahrendorf, „Reflections on the Revolution in Europe“, London: Chatto & Windus, 1990, str. 137-138).

×
Diskuse
HK
August 23, 2011 v 14.10
Konečně zas Dahrendorf,
dlouho necitovaný; pamatuji se na jeho přednášku počátkem devadesátých let, kdy velice důrazně varoval před představou, že demokracie a prosperující tržní hospodářství jsou spojité nádoby. Díky za zmínku o této nepominutelné osobnosti.

Jen dvě upřesnění:
"... touží po reinstalaci ´tradičních´ hodnot z dob ještě před komunismem"...? To jest v kterém období historie, kdyžtě doposud nikde nikdy žádný komunismus nebyl; ten přece měl nastat až v daleké budoucnosti?
A "...opájí se konceptem národa..."; to jen těžko, když, tak koncepcí. Koncept znamená v češtině náčrt (anglický draft), článku, eseje a tak dále.
To jsou arci jen detaily. Zdravím!
August 23, 2011 v 17.41
Já moc děkuji za článek, toto téma je v současné době více než nalehavé. Ono to hnědnutí společností má rychlost arabské revolty, nebo aspoň mě to tak připadá. Poslední dva romské incidenty byly publikovány tak, aby vyvolaly dojem, že nás Romové už mordují ve velkém. Reakce čtenářů byly tak ostré, jak jsem to ještě nezažil. Běžné bylo číst zhruba toto "je třeba na ně vzít hořlavinu a v každém městě aspoň nějakou rodinu vypálit". Administrátor/cenzor vůbec nereagoval a takovéto názory "bodovaly". Bleskem se v diskusi objevili lidé, otevřeně sympatizují s Dělnickou stranou a plnou měrou podporovali Bátoru. Domnívám se, že velká publicita obou incidentů nemí vůbec náhodná. Situace ve společnosti je velmi napjatá a Romové jako hromosvod jsou jednoduché a účinné řešení. Kdo z toho má prospěch, to vyznívá z článku. K těmto incidentům mi chybí vyjádření čelního politika ČSSD, bojí se snad postavit proti většinovému názoru jen proto, aby nepřišel o hlasy? Masaryk se toho v hilsneriádě nebál. Nebo snad nedejbože někteří politici ČSSD s takovými rasovými výpady souhlasí? Pravice měla vždycky raději Hitlera, než Stalina, tady je to jasné, ale postoj ČSSD k této problematice by neměl tkvít jen v protestu proti Bátorovi ve vládním kabinetu. A jak píše autor článku, je třeba lidi přesvědčit, že ČSSD je pro ně lepší, než Dělnická, nebo jiná hnědá strana. A to nejpozději hned!
MP
August 23, 2011 v 23.46
Naprostý souhlas
Budoucnost bude buď levicová, nebo hnědá (fašistická). Není to navíc žádné čeké specifikum: v Maďarsku už vládní poslankyně (!) vyzvala k fyzické likvidaci býv. premiéra...
August 24, 2011 v 4.43
Když již Ralf Dahrendorf …
Citace z Petr Pithart: Devětaosmdesátý, Academia 2009, str. 16-17:

„Na začátku devadesátých let mi řekne velká autorita evropského myšlení o společnosti, sociolog a politolog lord Ralf Dahrendorf: Je mi vás tady ve střední a východní Evropě líto, máte smůlu a asi o tom nevíte, musím vám to říct, omlouvám se. Vy totiž naskakujete do vlaku kapitalismu v jeho úpadkové fázi. Práce a odříkání, vzájemná důvěra, to je hrdinský poválečný kapitalismus padesátých, šedesátých let. O takovém teď asi sníte. Ale to, co je k mání dnes, je nejspíše jen něco jako „Casino capitalism“, kapitalismus stále více spekulativní, přetížený spotřebitelskými úvěry …“

Lordu Dahrendorfovi bylo tehdy líto těch, kteří nám současnost budovali

Snad je někomu líto i těch, kteří v tom dnes musí žít …

P.S. Zda v postkomunistické Evropě vyhraje fašismus se rozhodne především v EU, pokud zůstaneme její součástí a dokážeme jí aktivně ovlivňovat – viz například stanovisko parlamentní frakce Die Linke v německém Bundestagu ke krizi eurozóny zde:
http://bayerova.kscm.cz/article.asp?thema=4729&item=57832