Práce a láska dávají životu smyslu. Takové je poselství asi nejznámější české filmové pohádky Pyšná princezna, natočené podle předlohy Boženy Němcové. V pohádce se to ještě jakž takž snese, ale hlásat něco takového ve skutečnosti zavání žalobou za propagaci zločinů komunismu. Lidský kapitál se má starat o to, jak se uplatnit na trhu práce a ne o nějaký smysl. Rozvoj jistě, zvyšování kvalifikace, zvyšování výroby a spotřeby, zvyšování zisků a hlavně zvyšování akumulace. Lásku lze připustit jako vedlejší produkt reprodukce pracovní síly ale lépe ji nahradit výnosnějším sexuálním průmyslem. Poupátka — proč ne. Je to skvělý byznys, když se s minimálními náklady pěstují v Africe. A hlavně: Přerozdělování vždy směrem nahoru, nikdy jinak. Divím se, že ještě někdo nenatočil takovouhle pohádku. Ale dnes nám budoucnost ukazují katastrofické filmy a horory. Dokud můžeme cestovat, lze se také připravit na budoucnost návštěvou tzv. rozvojových zemí.

Jako málo rozvinuté, nejméně rozvinuté, rozvojové, rozvíjející se nebo rozvinuté jsou označovány jednotlivé státy obvykle podle podílu HDP na hlavu. Rozptyl je velký — od katarských devadesáti tisíc po tři sta dolarů v Demokratické republice Kongo. Za rok. Česko je se zhruba dvaceti pěti tisíci dolarů mezi čtyřiceti nejbohatšími zeměmi. Měřítko HDP může právě jen hrubě měřit míru bohatství dané země, ale z různých důvodů není příliš spolehlivé při posuzování skutečné životní úrovně jednotlivých obyvatel nebo kvality života obecně.

Stále více se proto prosazují jiná měřítka, jako např. Index lidského rozvoje (HDI), užívaný OSN, který přihlíží i k dalším faktorům jako jsou délka života, zdraví nebo přístup ke vzdělání. Takové rozšíření poněkud zamíchá pořadím zemí, takže podle tohoto měřítka je první Norsko a poslední Niger. Česká republika se pohybuje kolem třicátého místa. Kolem měření rozvoje se dnes oprávněně vedou velké debaty a podstatná je především otázka, co vlastně za rozvoj považujeme.