Konec EU?

Patrik Eichler

Politické strany posilují pouto mezi lidmi a státem. Evropská unie zesílí, když zesílí evropská vazba mezi politickými stranami z různých zemí, ale shodných myšlenkových proudů.

Evropští socialisté a sociální demokraté vedou debatu o budoucnosti svého hnutí po krachu takzvané třetí cesty. Demokratická levice v řadě evropských zemí kvůli ní ztratila důvěru ve vlastní hodnoty. Svoboda, spravedlnost, solidarita i rovnost se podle některých politiků přežily. Řada politiků i intelektuálů je stále přesvědčena, že by bylo potřeba najít nějaké hodnoty nové, vhodnější pro jednadvacáté století. Mohla by to být třeba ekologie nebo genderové otázky, kvůli kterým stranám demokratické levice utíkají voliči k zeleným.

Třetí cesta asi nejsilněji zasáhla německou SPD a britskou Labour Party. Škody ale napáchala i v Norsku, Maďarsku a dalších státech a její krach socialistické a sociálně demokratické strany pořád znejisťuje. Docela nedávno jsem třeba maďarského expremiéra Ference Gyurcsányho slyšel říkat, že už není třeba usilovat o rovnost lidí, protože přeci máme rovné volební právo anebo zdravotní péči pro všechny.

Oponoval jsem mu, že na venkově je rovné volební právo často iluze, pokud nemáte vlastní automobil. A že průměrný věk dožití je u člověka se základní školou o několik let kratší než u člověka se školou vysokou. Sociální demokracie sice dosáhla řady důležitých vítězství. Leckteré nedodělky ale na vypořádání pořád čekají. Otázkou v debatě přitom není, zda přenášet politiku levicových stran na evropskou úroveň. Otázka je, jak to udělat, aby občanům zároveň zůstala zachována možnost demokratické správy vlastních věcí. A aby se globalizovaná politika zároveň stala vyrovnaným partnerem globalizovanému kapitálu.

Evropští socialisté pracují s tezí, podle které politické strany spojují občany se státem, i když ten evropský zatím neexistuje. A i když se nevzdávají snu o vytvoření masové evropské strany, tak dnes usilují především o propojení konkrétních jednotlivců ze socialistických a sociálně demokratických stran, členek Strany evropských socialistů (PES), na nejnižších úrovních. Jak takového propojení dosáhnout nebo jak posílit ztotožnění řadových členů jednotlivých národních stran s nadnárodní Stranou evropských socialistů jsou jen dvě z otázek právě probíhající debaty o vnitřním životě a strukturách členských stran PES.

Na svém webu debatu moderuje časopis Social Europe Journal. Internetovou část může sledovat kdokoli. Počátkem července proběhne v Berlíně pod patronací německé sociální demokracie konference na stejné téma. Zda časopisecká a konferenční debata zachytí i stanoviska z českého a slovenského prostředí, závisí především na aktivitě zdejších čtenářů a autorů.

Henning Meyer, Parties in a Good Society — The Political Reform Debate, Social Europe Journal, 31. 5. 2011

Simon Lightfoot, How can the PES connect to European Citizens?, Social Europe Journal, 1. 6. 2011

Fredrik Jansson, Why Social Europe needs a Trans-European Politics, Social Europe Journal, 3. 6. 2011

    Diskuse (7 příspěvků)
    Lukáš Kraus
    June 6, 2011 v 12.14
    Škody, které napáchala tady, to doporučuji zkoumat v terénu, ne od stolu. Tím bych možná začal tu evropskou diskusi v rámci PES, tedy v terénu. Obsah slov kapitalismus, socialismus, třetí cesta, EU atd. je totiž značně rozmlžen.
    Milan Znoj, univerzitní učitel
    June 6, 2011 v 13.33
    O krachu, dvojí mýlce a naději
    Levice je „od přirozenosti“ fascinována novými začátky, což ovšem znamená, že musí být nějaké krachy a konce. Když Patrik Eichler mluví o krachu třetí cesty, tváří se správně radikálně, ale slibuje spíše minulost, když se odvolává na údajně zavržené hodnoty svobody, rovnosti a spravedlnosti. Podle mého názoru se přitom mýlí hned nadvakrát.
    Předně, třetí cesta New Labour sice selhala, ale neskončila. Pravda je, že stoupenci této cesty příliš optimisticky předpokládali, že globální kapitalismus může prospět občanské společnosti k jejímu sebe-rozvoji, tedy nikoli že byznysmeni všeho druhu budou využívat „volného“ prostoru (po oslabení moci státu) k privatizaci veřejných zdrojů, ale spíše občané mohou získat přístup k veřejným zdrojům tak, aby dokázali rozvinout své talenty a schopnosti. Ukázalo se nicméně (dalo se čekat), že bankéři a spol. se umí pohybovat v „uvolněném“ prostoru dravěji než občané. Jak jsme za nedávné finanční krize viděli, jejich i naše ztráty nakonec zaplatíme jenom my občané. Tedy selhání třetí cesty – budiž, ale konec? Třetí cesta trvá, protože přetrvává problém, kterým je globální kapitalismus a oslabená moc státu. Levice má dvě možnosti: Buďto „sejmout“ kapitalismus a přijít s nějakým opravdu novým či ještě novějším začátkem, nebo se může snažit, aby občané získali do rukou nějaké politické prostředky jak udržet rozjeté kapitalistické elity v mezích, které zajistí, že prospěch z rozjetého kapitalismu budou mít „všichni“ – a to je pořád třetí cesta po údajném krachu.
    Druhý omyl Patrika Eichlera spočívá v tom, že se tváří jako by třetí cesta New Labour zavrhla ideje svobody, rovnosti a spravedlnosti. Opak jest pravdou. Představa, že občanská rovnost neznamená jenom rovnost před zákonem, ale že je to rovněž otázka zdrojů a schopností (pochybuji ovšem, že by volební rovnost zahrnovala automobil na cestu do volební místnosti), tato představa určitě rozděluje sociální demokraty a neoliberály, ale nikoli levici od třetí cesty. Třetí cesta vlastně není nic jiného než pokus levice interpretovat tyto ideje v podmínkách globálního kapitalismu a de-mise státu. Stát již podle třetí cesty nedokáže vyřešit otázku, kolik veřejných statků má poskytnout občanům na zajištění jejich svobody, rovnosti a spravedlnosti. Nicméně stát stále může řešit otázku, jak lze z veřejných zdrojů pomoci občanům rozvinout jejich schopnosti, aby dokázali být svobodní, sobě rovní a společnost byla spravedlivá. Můžeme se o této interpretaci přít, ale neměli bychom ji popírat. To, že ji popírá Gyurcsány, mě nepřesvědčuje.
    Konec konců, ať už budeme mluvit o třetí cestě před krachem nebo po krachu, levice se nemůže vyhnout tomu, aby ideje rovnosti, svobody a spravedlnosti dokázala interpretovat v dané historické situaci. Není asi žádným tajemstvím, že naši situaci zrovna docela zásadním způsobem definuje globální kapitalismus. Na levici je a bude jistě hodně rozdílů, nicméně společná je myslím pořád naděje, že občané nemusí ani v této situaci zůstat bezmocní.

    Pavel Holubec, urban planner and territorial researcher
    June 6, 2011 v 16.43
    Rozmlžení pojmů atributem doby
    Pane Kraus, mám takový pocit, že ono všeobecné "rozmlžení" pojmů a významu slov je cosi, co vlastně charakterizuje dnešní dobu.
    Těžko říct, co je toho příčinou (co třeba globalizace? - ono propojení různých světových končin, lidí, jazyků, životních způsobů do čehosi, co lze sice s velkou rezervou nazvat "jeden svět", ale kde i přesto různé přeshraniční, vzdálené a dříve nemožné a nepředstavitelné propojení a vlivy pociťujeme dnes a denně) a je samozřejmě otázkou, zda je ta rozmlženost opravdu atribut dneška, dříve v historii nevídaný?
    Jsem stále více přesvědčen, že diskuse o významu slov není zdaleka "akademická", tj. od života vzdálená. Naopak, o obsah jednotlivých slov a pojmů se svádějí tuhé politické a sociální boje. A akademičtí pracovníci by, myslím, měli o obsahu pojmů opravdu vážně diskutovat a přispět tím k pochopení toho, co se v současném světě děje. Jinak se z toho marasmu těžko dostaneme.
    PE
    Patrik Eichler, novinář
    June 6, 2011 v 23.3
    Mě to zajímá víc coby otázka struktur než přesně formulovaných tezí. Byli jsme s Lubošem Blahou před časem v Budapešti na nějakém kulatém stolu s Maďary, Němci a Poláky a byli jsme jediní dva, kdo říkal, že hodnoty neselhaly a není třeba vymýšlet nové (i když jistě můžeme být např. zelenější). Ostatní promýšleli, co nového by soc. dem. mohla dělat (i kdyby o to dodnes ani nezaškobrtla) a opakovali, že sociální stát je moc drahý a neudržitelný a je třeba ho reformovat...

    V Bruselu na FEPS naopak spojení "třetí cesta" pomalu nesmíte ani vyslovit, i kdyby to znamenalo, že jste z letiště jeli objížďkou. Proto jsme napsal, že šlo o krach - třetí cesta zkrachovala, protože pro významnou část sociální demokracie se stala nepřijatelnou už coby pojmenování (obsah nevyjímaje). "The Good Society Debate" PESky ostatně výslovně hledá náhradu za třetí cestu a "krach" je snad také odtamtud, i když to teď nekontroluji. Je rozdíl mezi "ideemi" a tím, jak jsou přejímány politickými lídry nebo do světa think-tanků. (V tom nejde, Milane Znoji, o omyly, ale o popis.)

    Jinak mi šlo především o upozornění na debatu, kterou dnes PESka vede a na Social Europe Journal, do kterého je možné napsat. A kde východoevropské autory hledáte lupou. (Třeba takový Lukáš Kraus by tam hned mohl napsat, jak je to s třetí cestou v Norsku. V International Politik und Geselschaft 4/2010 píší, že to místní soc. dem. poškodilo. Lepší časopis politická publicistika v soc. dem. Evropě nejspíše nemá. Ještě tak pár obdobných.)
    Lukáš Kraus
    June 7, 2011 v 0.54
    Tak já se v poslední době spíše soustředím na konkrétní pochopení mnohdy nepochopitelných, ale krásných, překvapujících věcí a o nějaké cestě psané od stolu tolik nepřemýšlím.

    Takovým příkladem o „poškození“ či nepoškození levice v Norsku třetí či já nevím, pátou cestou, je zítřejší stávka jednoho ze zdejších odborových svazů.
    Na české poměry neuvěřitelná stávka, jelikož jde o odbory zaměstnanců bank:-)))))) a konkrétně stávka za zvýšení mezd, jelikož došlo k mírnému propadu k dalším sektorům.

    Vypnou všechny bankomaty, žádné platby kartou. Po dlouhé době budu muset platit v hotovosti. Jenom pro příklad, co jsou odbory a jak fungují ve všech segmentech demokratické společnosti. Těžko se zde najde nějaký kníže, nějaký cucák, který je bude posílat „držet hubu“ a o tom je pluralitní společnost.
    Přes 15 000 zaměstnanců bankovního sektoru sdružených v odborech je právě již 40 min. v neomezené stávce. Bankomaty jsou již nyní prázdné. Žádné platby kartou, žádné transakce, žádné internetové bankovnictví. Nepláču, nenadávám, jelikož vím, že jejich stávka je i mou, jelikož jestli se ohnou oni, ohneme se příště i my. Miluji Norsko, kde si lidé nenechají nic líbit. Odbory jsou páteří demokracie. Vyřeším to jednoduše, rozbiju prasátko své dcery a s hotovostí vydržím celkem dlouho:-)
    Naprosto nepochopitelné je pro českého občana zjištění, že odbory jdou do stávky, i když současná norská vláda je bezkonkurenčně nejlevicovější v celé Evropě (soc.dem., zelení, radikální levice – komunisté).
    Těžko tedy můžeme hovořit o nějakém selhání nějaké cesty, jelikož tady je společnost na permanentní cestě, která jde údolími, uličkami, někdy se vrací, potom rychle běží kupředu. Občané mají své osudy pevně ve svých rukách, nečekají spásu od sebelepších ideologií a hlavně se nechají rozdělit.

    Jinak s článekm Patrika Eichlera souhlasím, o tom žádná, nesmírně si ho vážím a těším se, že si to letos opravdu půjde ošahat do horského terénu.

    Lukáš Kraus
    June 7, 2011 v 1.45
    začalo se znovu jednat. Přes celou dnešní noc jednají v pracovních skupinách, těžko říct, jestli bude ráno dohoda na stole. jestli ne, od 8:00 stávka běží neomezeně....
    SH
    Stanislav Hošek, Penzista
    June 10, 2011 v 14.42
    Hodnoty, EU, levice a nakonec rovnost.
    Pokud skončí EU, tak tento příliš rozeklaný západní poloostrov superkontinentu Asioevropa, se na dlouhý čas stane opravdovým okrajem lidské civilizace. A dokud si všichni, nebo alespoň velká většina obyvatel celé Evropy, nedokáží mezi sebou popovídat, tak skutečně funkční Eurostát stejně nebude. Neexistuje ještě ani funkční stát Evropa a při tom už nutně potřebujeme evropskou občanskou společnost.
    Volání po nových hodnotách, by znamenalo volání po nové civilizaci. Základní hodnoty lidskosti nám totiž dala všechna velká náboženství už před dvěma a půl až jedna a půl tisíci lety. A v reálu jsme je dosud pořád nedokázali naplnit. Vždyť zatím jediným „pokrokem“ oproti oné přednáboženské minulosti je, že se nepožíráme. Většinou.
    Levice nepotřebuje nic hledat. Jen se musí vrátit ke svým kořenům a umět je aplikovat v rozvinuté společnosti, v níž organicky roste význam životního prostředí, generačních, generových, sexuálních a dalších rozdílů.
    Jsem si vědom toho, že diskutující se nevrací až týden zpět ke svým textům či komentářům, ale nemohu přesto nechat bez povšimnutí poznámky pana Znoje o rovnosti. Osobně tvrdím, že v současnosti existuje pouze rovnost před zákonem a to jenom proto, že jde o zákony, jež si ve svém zájmu a dokonce podle svých potřeb napřed mocní vytvořili. Jsou to tedy zákony nerovnosti, až privilegovanosti. A i tyto jsou v reálu deformovány základní nerovností, vlastněním peněz. V současnosti je reálnou alternativou rovnosti zdrojů vojenská síla. O rovnosti schopností nebude asi možné nikdy reálně uvažovat. Lidé jsou nestejní i ve schopnostech a nejvyšším ideálem naplňujícím hodnotu rovnosti bude asi navždy právně regulační řád pokoušející se vyrovnávat důsledky přirozené nestejnosti. A nebo vbec nerozumím, co pan Znoj vlastně o rovnosti chtěl nám sdělit.
    PS: A českým odborům přeji brzké zbavení se falbrovských okovů.