Chci poukázat na zajímavou shodu: dva autoři (Zdeněk Vyšohlíd a Markéta Hrbková) uzavírají své dnešní úvahy slovy o „dobré vůli“. Je to symptomatické pro nálady v současné společnosti?
A ještě jízlivá otázka na katolickou církev: Čím to, že tato slova (Gloria) v katolických kostelích zaznívají JENOM o nedělích a svátcích?

Hluboce zaryté představy o režimu liberálního kapitalismu nabyté po sametové revoluci působením jak jednooké naivity inteligence, tak jednooké chamtivosti podnikatelů nelze setřást z dobré vůle. Zatímco společensky aktivní občané okolních států si suveréně vynucují kontrolu a korektivy podnikatelských omylů, přihlížíme jak poddaní beztrestným protiústavním aktivitám elit. Nárůst schopnosti chránit demokracii, tedy destrukci práva před vlivem neoliberálního režimu kapitalismu se neobejde bez takového šoku, který nabídne procitnutí z dvacetiletého spánku. Dobrá vůle je vlastnost zralého demokrata schopného konsensu na základě empatie.

nemyslím si, že něco budu dobrou vůlí setřásat . Bohužel, společensky aktivní občané okolních států jsou v dost podobné situaci jaká se odehrává zde - občas vyjdou na ulici, zjistí, že to nikoho moc nezajímá a jdou zase domů přemítat, jestli jsou tedy opravdu jediným možným řešením pouliční nepokoje s největší pravděpodobností ustící do násilí.Tady to má trochu černobílejší a fraškovitější podobu jednak díky předchozí průpravě dvou totalit, jednak díky tomu, že jsme půl století bezbřeze záviděli a pak měli na chvíli možnost si přičuchnout, ale nedělejme si iluze, demokracie se láme ve Španělsku i Británii, Francii atd. Z toho ( a z jiných fenoménů, které tu popisuji docela pravidelně) také usuzuji, že ona hluboká odtrženost teorie od života je problémem celé kultury a jejího způsobu života. Jsou to nejen hluboké, zaryté představy o kapitalismu, ale o smyslu lidského života a povaze i roli člověka vůbec. Když revoluci nebude provázet alespoň hluboký a vědomý stesk po lidskosti, dojdeme velmi brzy do stejného bodu i kdybychom setřásli půl planety, prostě to "zlaté tele" jen jinak odesignujeme..V tomto směru musím říct, že mne potěšil ze Španělska vyšlý manifest "Real Democracy now!", který se nepřehlédnutelně snaží používat co možno nejlidštější a nejobyčejnější tón i jazyk a vybudit právě tento druh nálady a emoce.