Poplašné zprávy o stárnutí populace

Tomáš Fiala

Tvrzení, že do důchodu budou v České republice lidé muset odcházet až v sedmdesáti, nestojí na racionálních základech. Pokud vezmeme do úvahy zákonitosti demografického vývoje, je zřejmé, že se jedná o strašení něčím, co nenastane.

Podle navrhované vládní novely zákona o důchodovém pojištění, kterou schválila Sněmovna a bude projednávat Senát ČR, se uvažuje o trvalém zvyšování důchodového věku o dva měsíce pro každý další ročník narození (viz §32, odst. 3). V roce 2100 by muži i ženy odcházeli do důchodu až v 75 letech (ročník narození 2025).

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Provedl jsem výpočet vývoje počtu zaměstnaných a důchodců na základě

poslední prognózy demografického vývoje Prognóza populačního vývoje České republiky, na období 2008-2070 (střední varianta), stávajících měr zaměstnanosti a ekonomické aktivity (podle Výběrového šetření pracovních sil, průměr za rok 2010).

Vychází, že při splnění daných předpokladů by po roce 2070 nebylo nutné tak výrazně zvyšovat důchodový věk. V roce 2100 by připadali na jednoho důchodce 2,3 zaměstnaného (namísto dnešních dvou). Pro zachování současné úrovně by stačilo po dosažení sedmdesáti let snížit tempo zvyšování o jeden měsíc.

Otázkou samozřejmě především je, zda by nebylo lépe hledat jiné cesty stabilizace důchodového systému — především podpora porodnosti, zaměstnanosti, eventuálně i zvýšení odvodů. V některých profesích si opravdu nedovedu představit trvalé zvyšování důchodového věku.

Plánovat zvyšování důchodového věku by stačilo v horizontu 20-25 let. To se dá poměrně dobře předpovědět poměr zaměstnaných a důchodců, protože není ovlivněn budoucím vývojem porodnosti.

Zvýšení počtu důchodců v letech 2040-2070 není způsobeno prodlužováním délky života, ale nevhodně načasovanou propopulační politikou do období, kdy do věku nejvyšší reprodukce vstoupily početně silné poválečné ročníky.

Vzhledem k zákonitostem demografického vývoje se každý baby-boom po čase změní v labour force boom (v současné době má ČR jeden z nejvyšších podílů osob v produktivním věku v EU) a následně v senior-boom — (to bude v letech 2040—2070).

Pokud někdo předkládá prognózy uvádějící, kolik bude za sto let pracujících na jednoho důchodce, měli bychom mu vždy položit otázku: z jakých předpokladů vychází, ale především jaký uvažuje důchodový věk.

Tvrdit dnešním mladým lidem, že budou moci jít do důchodu až v sedmdesáti, a stejně žádný důchod mít nebudou, považuji za nemístné strašení nebo dokonce šíření poplašné zprávy. Situace rozhodně není tak hrozivá, jak uvádějí někteří politici a některá média.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse
    MN
    May 25, 2011 v 9.35
    Opět postrádám
    v této souvislosti prognózu růstu produktivity práce zaměstnaných osob (lépe asi ekonomicky aktivních) do roku 2100 a jejich počtu k zajištění potřeb jednoho důchodce. Průsečík této křivky s výše uvedenými křivkami by mohl dát odpověď na otázku, zda věk odchodu do důchodu zvyšovat či naopak snižovat...
    May 25, 2011 v 23.44
    Opět postrádám
    zmínku o migrační politice neboli přijímání českého občanství cizinci. Obavy ze stárnutí populace neboli o nedostatečné reprodukci na určitém místě naší planety jsou vlastně legrační uvědomíme-li si, že množství lidí na zeměkouli se celkově naopak hrozivě roste. Hrozí-li tedy na Zemi celkově přelidnění, je jen otázkou jak se pozemšťané vzájemně domluví, aby jich na jednom místě nebylo moc a na druhém málo.
    TF
    May 30, 2011 v 15.12
    Produktivita není všechno
    Migrační přírůstek v té prognóze se předpokládá 30 tisíc osob ročně+

    Zvýšení produktivity práce by samozřejmě pomohlo zabezpečit rostoucí počet seniorů, ovšem pouze v případě, že ty PRODUKTY PRÁCE by byla rozděleny ve prospěch celé společnosti.

    Představme si pro jednoduchost společnost, která chová husy. Má 100 členů a denně „vyprodukují“ 25 hus. Každý má čtvrtku husy, tedy se všichni slušně najedí (omlouvám se vegetariánům, sám také jím maso pouze velmi zřídka), ale moc jim toho nezbude.

    Díky inovacím se podaří zařídit, že se produkce hus zvýší na 50 denně, přitom stačí, aby se o ně staralo 50 lidí. Produktivita se tedy zvýšila čtyřnásobně. Co se ale může dít. Jsou dvě možnosti.

    A) Společnost se rozdělí na 2 půlky. První se stará o husy od pondělka do středy, druhá půlka od čtvrtka do soboty, v neděli se husy o sebe postarají samy. Každý má nyní denně půlku husy a může si část dát do mrazáku na důchod.
    B)
    C) Ti úspěšnější se budou o husy starat celý týden, ty méně úspěšné pošlou, ať si jdou hledat jiný způsob obživy. Nyní má půlka lidí na talíři celou husu, druhá půlka hladoví. A přitom mají 4x vyšší produktivitu práce.

    A ještě ekologická poznámka.

    Z hlediska trvale udržitelného rozvoje je ta varianta A jedinou cestou, jak prosazovat omezení dalšího chovu hus. Aby ještě zbyla nějaká tráva, kde si mohou hrát děti, kde se mohou milovat milenci, kde si mohou lidé lehnout a jen tak koukat do mraků.

    V té variantě B je těžko říci těm hladovým, že už se v zájmu trvalé udržitelnosti produkce hus zvyšovat nebude, protože půl husy na člověka je přece dostačující.