Češi a ti „jiní“

Jiří Pehe

Článek o průzkumu veřejného mínění, ze kterého vyplývá, že Češi mají nízkou toleranci k odlišnostem, vyšel v LN 9. května, což je datum, které dobře dokumentuje, že Češi, vzhledem ke své geografické poloze a historii, nikdy nemohou „těm jiným“ uniknout.

Palcový titulek v Lidových novinách z 9. května zní: „Češi se bojí žít s jinými lidmi“. Článek, který následuje, vychází z průzkumu veřejného mínění, provedeného agenturou STEM, který si objednalo ministerstvo vnitra. Vyplývá z něj, mimo jiné, že většina Čechů nestojí o „odlišné“, přičemž nejvíc jim vadí Romové, Čečenci, Arabové, Afghánci, ale také Ukrajinci, Rusové, Číňané a Vietnamci.

Průzkum jenom potvrzuje, co už víme z mnoha průzkumů předešlých. Z nich také víme, že Češi mají mezi národy celého světa nejraději sami sebe.

×
Jiří Pehe
Domov → Sloupek
10. května 2011 v 8.00

Nejčtenější Nejdiskutovanější
24 hod týden měsíc

Facebook Twitter Vytisknout
Diskuse
Roman Kanda
May 10, 2011 v 12.19
"Stejné" a "jiné"
Pojem identity nelze uvažovat bez pojmu "jiného" - neidentického. Takže když někdo hovoří o identitě národní, kulturní či lidské, říká tím zároveň, že existují i jiné národy, jiné kultury, jiní lidé apod. Problém je ovšem skutečně v tom, o čem píše Jiří Pehe, v tom vztahu k "jinému" - čímž se dostáváme do oblasti etiky.

I mě štve pokrytectví českých euroskeptiků, kteří nadávají na EU, ale vůbec jim nevadí, že např. chodníky nebo prostor před nádražím, cyklostezky, výzkumné a vzdělávací projekty apod. jsou financovány z evropských fondů. Prostě peníze přijdou jakoby "odnikud"; peníze identitu nemají, jsou toho, kdo na ně sáhne. Taková je přece ideologie české pravice, která je až po nos zabořena do populismu.

Krátkozrakost této prostinké demagogie je zřejmá: vždyť i my sami nevyhnutelně představujeme "jiné", když se na nás dívají Francouzi, Japonci nebo Eskymáci. Tohle si člověk uvědomí nejlépe na praktických detailech. Příklad: navštívil jsem stránky jednoho nejmenovaného softwaru, jehož jazykové loklizace byly rozděleny do následujích kategorií: America, Asia, Europe, Eastern Europe, Africa. Čili my sami jsme "jiní", jsme "jiná" Evropa, jak to svého času nazval Jacques Rupnik. A to bychom si měli uvědomit, pak by snad bylo méně nadutosti.
PM
Petrasek Milan, penzista
May 10, 2011 v 17.20
Psychologický výklad zmíněného by se
podržel kauzálního rysu lidské povahy - usilí o svou vyjímečnost. Jde o legitimní ''lidskou slabost'' a proto také o jeden z hlavních instrumentů populistických manipulací. Pan Pehe uvedl řadu neuvěřitelně ircionálních trivialit, které zprostředkovávají jak skupině tak jedinci kýženou ''nadutost''.
SH
Stanislav Hošek, Penzista
May 13, 2011 v 10.57
A opět jinak.
Za prvé. Vůbec nechápu, čím zásadním se fakticky odlišují země v EU od těch ostatních. Od počátku integrování totiž tvrdím, že země, jež do jakékoliv integrace vstupovaly, se měly v prvé řadě velice „okatě“ vzdát alespoň části své suverenity. Čili kupříkladu zrušit svá ministerstva obrany a zahraničních věcí.
Za druhé. To, co autor nazývá „českou ambivalencí“, je v mých očích pouze typickým, konkrétním projevem všeobecné vyčuranosti velké části pražských intelektuálů. Češi totiž zdaleka nejsou stejní, úplně jiní jsou dokonce i Češi mimopražští, velice jiní pak ti, co sídlí na Moravě a ještě daleko víc jiní ti ze Slezska. Ti poslední jsou asi nejtolerantnější, už proto, že se nebojí o jakousi ztrátu své identity. Už dávno jsou přece „kříženci“ mnoha vlivů a identifikují se především odlišnou mluvou a opravdovým obdivem i k tomu málu kulturních památek, které na jejich území jsou.
Za třetí. Průzkum spíše ukázal, že Češi se bojí chudáků, vadí jim totiž jenom ti bědnější z okolního světa. Je to reálný posun. Za nadvlády KSČ jsme naopak neměli kupříkladu rádi nadutost Němců, která na daleké hony čišela z jejich chování u nás.